Rodinná kronika ze Slavče (
Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
(1966)
Myslím, že je na místě ještě jednou poděkovat
Růžence Čížkové (
Růžena Tůmová
Narození: 29.04.1954
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková)
za naskenování a poskytnutí této kroniky.
Tuto kroniku začal psát
František Tůma (
František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
(nar. 1895) a dnes v ní pokačuje jeho vnuk
Ing. Miroslav Tůma (
Miroslav Tůma
Narození: 08.02.1950
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková)
též ze Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.).
Obsah naskenovaných listů činí 39 stran z toho 1 strana je dopis a 3 poslední strany jsou již doplnění
Ing. Miroslava Tůmy (Miroslav Tůma
Narození: 08.02.1950
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková).
Celá kronika ze Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
ke stažení: kronika-slavce.pdf (5.9 MB)
Kronika
Níže uvedená kronika je přepsaná kronika ze Slavče, doplněná o různé informace a v budoucnu snad i o vzpomínky dalších členů rodiny, né-li celé další kroniky.
Rodinná kronika Tůmů ze Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
a Záluží (
Záluží je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 0,5 km na jih od Slavče.)
Nežli začnu do této knihy psát, považuji za nutné vlastnoručně se podepsat z důvodu, že nevím, kdy budu do ní psát naposled.
František Tůma (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
, nar. 12.X r. 1895 ve
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
čp. 4./ 27
(Původ rodu)
O původu tohoto rodu není nic bližšího známo. Ví se jen, že
jest to jeden z nejstarších rodů ve
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
a to z doby
Jana Žišky (
Jan Žiška
Český válečník a vojevůdce, tvůrce vojenské defenzívní taktiky opírající se o vozovou hradbu. Narodil se někdy okolo roku 1360 v zemanské rodině Žižků z Trocnova.)
z
Trocnova (
Trocnov je rodištěm nejvýznamnějšího husitského vůdce Jana Žižky s památníkem, muzeem a odkrytými základy původních usedlostí a tvrze. Kdy byl dvorec založen se neví, předpokládá se, že někdy v 10. - 11. stol.).
V
téže době sídlil zde jakýsi rytíř jménem Domín, spolubojovník
Jana Žišky (Jan Žiška
Český válečník a vojevůdce, tvůrce vojenské defenzívní taktiky opírající se o vozovou hradbu. Narodil se někdy okolo roku 1360 v zemanské rodině Žižků z Trocnova.).
Není
zde pamětníka, který by pamatoval na tomto pop. čís. 4. jiný rod.
Todle vyprávění mého otce
Augustina Tůmy (
Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
(zde nar. r. 1852)
se v tomto pop. čís. 4 počalo vyučovat dříve než postavili školu a to tak, že
sem docházel učitel s počátku jen 2x týdně a docházka dětí školou povinných
byla sice povinná, ale ve skutečnosti více dobrovolná.
Psáno dokumentním inkoustem
Tato kniha založena r. 1966
V tomto popis. č. 4. se vyučovalo hlavně počtům, číst a psát
uměli jen někteří. Vyučování zde trvalo až do roku 1832. V tomto roce byla
postavena ve
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
zpočátku jen dvoutř. škola, a to hrabětem Jiřím
Buquoyem (
Buquoyové jsou starým francouzským rodem z hrabství Artois, který se původně psal jako de Longueval či de Vaux. Dne 6. února 1620 získává polní maršál hrabě Bucquoy od císaře Ferdinanda II. jako náhradu za dlužné peníze a nevyplacený žold pro své vojáky od roku 1618 panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice a statky Žumberk, Chválkov a Cuknštejn z bývalého Švamberského majetku.)
z
N. Hradů (
Hrad Nové Hrady byl postaven na ostrohu obtékaném říčkou Stropnicí a Novohradským potokem zřejmě v první polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy je hrad majetkem Vítkovce Ojíře.).
Obytná budova čp. 4. byla v roce 1906 zbořena a znovu postavena mým
otcem
Augustinem Tůmou (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
nar. r. 1852 zde.
Staré budovy jak hospodářské, tak obytné byly celé ze dřeva, jen základy z kamene a hlíny. Střechy pokryty slaměnými došky. Okna malá nestejné velikosti jedno křídlová asi 50 x 30 cm. Když se mělo začít zde vyučovat, museli v průčelí prořezat 1 okno ve stěně asi 150 cm vys. a 1 m široké k účelu většího světla. Prostora této světnice, která sloužila několika účelům, jako za kuchyň s velkým zděným sporákem a kachlovým takzv. krůvkem, dále za jídelnu, ložnici a nakonec i za školu, měřila 6 m délky a 5 m šířky. Strop dřevěný černě natřený. Výměnčí chalupa čp. 27. náležící k pop. č. 4. byla postavena v r. 1856.
Můj děda
Matouš Tůma (
Matouš Tůma
Narození: 1809
Úmrtí: 1871
Otec: Matouš Tůma ?
Matka: Kateřina Pícha ?)
nar. 1809 v tomto pop. č. 4. s
manželkou
Herbstovou (Terezie Herbstová
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
ze mlýna
Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
čp. 19 měli 4 syny, z nich nejstarší
Ignác (Ignác Tůma
Narození: 1839
Úmrtí: neznámo
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
nar. r. 1839 po návratu z války v r. 1867 oženil se do
Čeřejova (
Ve vsi Čeřejov/ Čejrov se kdysi nacházel statek, který získal Jan Žižka jako věno své manželky. Vesnice se nachází v poměrně členitém terénu. Náves je malá, zástavba je spíše rozhozená v terénu.)
na střední
hospodářství. Jeho potomci tam žijí dodnes.
Další jeho bratr
Jan (Jan Tůma
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
vystudoval na učitela a stal se později
správcem zdejší školy, v té době dvoutřídní. Zemřel zde ještě mlád a zanechal
po sobě 6 nedospělých a nezaopatřených dítek. Z těchto dítek nejstarší
Jan (Jan Tůma
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: Jan Tůma
Matka: Albína Nekola)
vystudoval za fin. tísně na soudního úředníka, později jako adiuntet berního
úřadu, působil na Slovensku pak doživotně ve výslužbě v
Sušici (
Město Sušice, často též nazývané „Brána Šumavy“, leží v nadmořské výšce 465 m ve Svatoborské vrchovině. Bývalé královské město se rozprostírá po obou březích kdysi zlatonosné řeky Otavy.)
na Šumavě. Jeho
syn je v této době doktorem medicíny a primář v nemocnici ve
Strakonicích (
Strakonice patřily v minulosti svým typem založení k městům vrchnostenským a tak je historie tohoto města spojena s existencí rodu Bavorů, které na počátku 15. století vystřídal johanitský řád.). O
dalších členech této rodiny mě není nic známo.
Druhý můj bratranec Bohouš Tůma (Bohuslav Tůma
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: Jan Tůma
Matka: Albína Nekola)
syn řid. uč. narodil se také
zde ve škole neměl už možnost studovat vyučil se tedy řezníkem v
Lišově (
Lišov byl založen pravděpodobně koncem 13. století, nejstarší písemná zpráva o městysu Lišov (oppidum Lyssaw) pochází z roku 1344.), kdež
bydlela i jeho
matka (Albína Nekola
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: Václav Nekola
Matka: Anna Soudková)
s ostatními dětmi; po vyučení pracoval tam až do vojny a
po skončení první světové války opět tamtéž pracoval až do konce jeho života.
(Chicago)
Další jejich bratří, (tudíž rovněž moji bratranci)
Josef (Josef Tůma
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: Jan Tůma
Matka: Albína Nekola)
truhlář a
František (František Tůma
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: Jan Tůma
Matka: Albína Nekola)
řezbář za krátký čas po vyučení odjeli do Ameriky. S těmito
jsem si dopisoval po celou dobu první světové války. Jejich snoubenky 2 sestry,
také z
Lišova (Lišov byl založen pravděpodobně koncem 13. století, nejstarší písemná zpráva o městysu Lišov (oppidum Lyssaw) pochází z roku 1344.)
rodačky jely za nimi do
Chicaga (
Chicago je třetí nejlidnatější město Spojených států amerických. Metropolitní oblast Chicaga má takřka 10 milionů obyvatel.), tam se oženili a za několik roků
si tam pořídili každý svůj dům a v něm závod krejčovský. Jejich synové a dcery
žijí tam dosud.
Další můj strýc
Josef Tůma (Josef Tůma
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
byl úředníkem na dráze v
Gműndu (
Okresní město Gmünd ve spolkové zemi Dolní Rakousko má necelých 6 tisíc obyvatel a je zároveň městem hraničním, na české straně mu odpovídá město České Velenice, které bylo dříve předměstím Gmündu.)
na Rak. hranicích. Zemřel ženat v nevysokém věku zde ve
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
č.
4. Děti neměli.
Nejmladší této vpředujmenované rodiny, můj
otec
Augustin Tůma (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
nar. r. 1852 zde ve
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
čp. 4 byl vojenské služby zproštěn
z důvodu, že mu zemřel
otec (Matouš Tůma
Narození: 1809
Úmrtí: 1871
Otec: Matouš Tůma ?
Matka: Kateřina Pícha ?),
když mu bylo 19r. tudíž, že musel vésti
hospodářství se svou
matkou (Terezie Herbstová
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: neznámo
Matka: neznámo).
V roce 1881 se oženil s mojí matkou roz.
Kateřinou Markovou (
Kateřina Marková
Narození: 23.11.1865
Úmrtí: 1927
Otec: František Marek
Matka: Marie Mařík)
z
Čeřejova (Ve vsi Čeřejov/ Čejrov se kdysi nacházel statek, který získal Jan Žižka jako věno své manželky. Vesnice se nachází v poměrně členitém terénu. Náves je malá, zástavba je spíše rozhozená v terénu.)
a hospodařili spolu až do roku 1925. V začátcích jejich
hospodaření bylo zemědělství málo výnosné, poněvadž v té době neznali
meliorace ( Meliorace je soubor různorodých opatření vedoucích ke zlepšení půd, které jsou přirozeně málo úrodné nebo u kterých došlo v důsledku nevhodných zásahů či působením vnějších činitelů ke snížení jejich produkční schopnosti. Meliorací může být například odvodnění zamokřené půdy nebo naopak zavlažování půd s nedostatkem vláhy, vápnění silně kyselých půd či vylehčování těžkých půd. ),
ani umělá hnojiva, takže
píce (Pícniny jsou rostlinné druhy pěstované ke krmným účelům.),
což jest základ zemědělství, bylo
málo, jetel vůbec žádný se nepěstoval, dobytek přes celé léto se vyháněl na
pastvu na takzv. přílohy, což mu ovšem prospívalo až v pozdější době se
dozvěděli, že je dobře pole vápenit a na místo přílohů nasít jetel, kterého se
po několik roků rodilo tolik, že nevěděli sami kam ho uskladnit. To byl jetel
červený, dvousečný, který po několika letech oslaboval a s vápněním museli
přestat; pak vyskytla se jiná hnojiva, jako struska, superfosfát, ledek a
dusíkaté vápno. Také se k nám později dostaly jiná semena jetelů, jako takzv.
švejďák, prchlík a úročník(žlutý) samá jednosečná semena nenáročná na umělá
hnojiva. Tím došlo k většímu ustájení dobytka a k menšímu pasení; musely se
však zřizovat pro dvojice a pro mladý dobytek takzv. výběhy. Tažný dobytek užil
zdravého vzduchu dost.
Přestavba stájí provedena byla v roce 1911
dosud hospodařícím mým otcem (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
. V roce 1912 v létě udeřil blesk za prudké bouře
do prkeného štítu u seníku. V tomto okamžiku stál
můj otec (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
s volmy pod kůlnou,
a při té ráně voly vyskočily a blesk jim podjel pod nohamy přes dvůr do stáje,
ale nepálil, pouze rozrušil všechen dobytek, a štít roztříštil, jinak se žádné
neštěstí nestalo. V té době stodola a kůlna byly ještě dřevěné a střechy
slaměné. Přestavbu, sice nové postavit jsem nechal tyto již já v roce 1926.
První hospodářský stroj, malou přenosnou mlátičku na mlácení pouze ovsa a ječmene na ruční točení si pořídili 4 sousedé společně v roce 1890. Druhý stroj secí si pořídili opět společně tytéž o 2 roky později. Řezačky na píci (Pícniny jsou rostlinné druhy pěstované ke krmným účelům.) koupili si už každý svou v roce 1894. Na to v roce 1901 další vymoženost, "žentour (Žentour (odv. německy) je historické zařízení k převádění síly zvířat na točivý moment na řemenici. Žentour sloužil v zemědělství k pohonu jednoduchých mlátiček, řezaček, šrotovníků. Žentour je obdobou rumpálového zařízení na vytahování rudy z dolů.)", který musel být dobře upevněn v zemi za stodolou později ve dvoře na silné kamenné desce a do velkého ozubeného kola zasazena kláda na konci silný železný hák pro rozpory do kterých byl zapřažen buď koňský neb volský potah, který poháněl do leva otáčející se převodné kola kteréžto soukolí napojeno na 3 až 4 m dlouhé veličky spojené buď se řezačkou, nebo s mlátičkou. Až do této doby museli mlátit všechno obilí cepy a řezačku točit ručně.
Byla tudíž jejich celoživotní práce těžká.
Samočinný (gravitační) vodovod ani elektriku neznali, až v roce 1931 bylo obojí
zde zavedeno. Až do roku 1906 zde nebyl kostel; přesto naše rodiče jako
pravověřící římskokatolíci nevynechali ani jednu neděli neb svátek a chodili
pěšky do kostela i v zimě za každého počasí přes stráň na
Sv. Trojici (
Patrně nejpůsobivější památkou Trhových Svinů a nejbližšího okolí je poutní kostel Nejsvětější Trojice - necelé dva kilometry jižně od města. Prokazatelně již v 16. století stála v těchto místech kaple, k níž směřovaly kroky desítek poutníků.)
do Trh. Svinů (
Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.).
Silnice zde nebyla, jen vozová cesta na
Čížkrajice (
Obec Čížkrajice leží na jihozápad od Trhových Svinů v malebném podhůří Novohradských hor. Čížkrajice leží v oblasti nejstarších osad v jižních Čechách, respektivě těch, o kterých jsou nejstarší písemné doklady (Todně, Něchov,Mohuřice,Žár), již z roku 1186. Vesnice jsou zřejmě ještě starší a jejich názvy sahají snad až do doby osídlení jižních Čech Kelty.).
Vychovali nás šest,
a to přísně ale spravedlivě; v pravdě v křesťanském duchu.
(První světová válka)
Moje matka roz.
Marková (Kateřina Marková
Narození: 23.11.1865
Úmrtí: 1927
Otec: František Marek
Matka: Marie Mařík)
z
Čeřejova (Ve vsi Čeřejov/ Čejrov se kdysi nacházel statek, který získal Jan Žižka jako věno své manželky. Vesnice se nachází v poměrně členitém terénu. Náves je malá, zástavba je spíše rozhozená v terénu.)
prožila
zde málo radostí, více starostí a utrpení. Bylo nás 9 dětí, ale jen 6 nás
zůstalo na živu. Čtyři bratři a 2 sestry až do příchodu první světové války,
která vypukla dne 25. července roku 1914 a trvala až do října roku 1918.
Všichni 4 bratři museli jsme opustit domov a doma zůstaly jen 2 sestry, starší
Marie (
Marie Tůmová
Narození: 1892
Úmrtí: konec března 1969
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
a mladší
Anna (
Anna Tůmová
Narození: 09.07.1893
Úmrtí: 1956
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
se starými rodiči, kteří po celou dobu války museli vést
hospodářství a plnit přísná nařízení o dodávkách obilí a dobytka pro válečné
účely. Bílé pečivo přestali pekaři vyrábět hned začátkem r. 1916. V obchodech
pšeničná mouka nebyla, což donutilo zemědělce síti aspoň trochu pšenice, která
v dřívějších dobách se zde vůbec nepěstovala. Po mlýnech i po domácích sýpkách
chodily kontroly, takzv. rekvizice které stíhaly každého kdo něco nesl, nebo
vezl do mlýna nebo ze mlýna. Kdo si neuměl dobře schovat aspoň nějakou
zásobičku, měl hlad stejně tak, jako lidé ve městech, nebo vojáci na frontách.
Stalo se také v této době války, že přišla
sestra mojí
matky (Kateřina Marková
Narození: 23.11.1865
Úmrtí: 1927
Otec: František Marek
Matka: Marie Mařík)
"Šindelířová (Neznámo Marková
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: František Marek
Matka: Marie Mařík)
z
Todně (
Todně je menší vesnice v krásném prostředí pod Todeňskou horou. Tato hora je turisticky vděčná, z jejího úbočí směrem ke vsi je nádherný výhled na Slepičí, Novohradské hory i Šumavu.)"
prosit s pláčem o nějakou
pomoc se živobytím, poněvadž prý mají hlad a děti, že pláčí hladem a oni rodiče
s nimi. Když nám rodiče po naše návratu toto vyprávěli, bylo nám do pláče všem.
V té době nebyla zde ještě elektrika ani
vodovod, svítili petrolejem a když ani ten nebyl nikde ke koupení, byli nuceni
svítit různými náhražkami; většinou jakýmisi nádobkami naplněnými karbitem. Můj
otec
Augustin Tůma (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
byl pamětníkem první petrolejové lampy v čp. 12 zde. V té
době svítili mnozí ještě takzv. švánky na krbech; to byl otevřený oheň v
jakémsi výklenku s otvorem ve zdi vedoucí kouř do komína. Těch švánků museli
mít v zásobě na celý podzim i zimu. při takovém světle nebylo možné číst ani
psát, takže nebyl div, že mnozí, jako například moje
matka (Kateřina Marková
Narození: 23.11.1865
Úmrtí: 1927
Otec: František Marek
Matka: Marie Mařík)
neuměla se ani
podepsat. Zato ale uměla dobře vařit, sice prostá, ale chutná jídla, rovněž tak
chutný chléb upéci v domácí peci, ze žitné chlebové mouky. Ze žitné výražky
ponejvíce jen vařila a mezi deseti bochníky jen dva bílé ku kávě na neděli a
svátky. Koláče z pšeničné mouky byly jen o posvícení a na větší svátky, neb na
svatbu. Na štědrý večer jsme dostali každý svou vánočku k mnoha jiným dobrotám
na stromečku. Po celý štědrý večer až do 1/2 11té h. jsme zůstali všichni
vzhůru a poslouchali rodiče o jejich zkušenostech a o mnohých pamětihodných
událostech na příkl. v které době a v kterém čp. vypuknul požár, z jakých
příčin, kdo, neb co jej zavinilo, jak se takový oheň hasil, zvlášť dokud nebyla
zde stříkačka, jak dlouho trvalo, než se takový požár uhasil. Dále ještě o mnoho
jiných vzrušujících událostech.
Můj otec (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
byl milým společníkem poněvadž sám
měl také rád společnost. Nikoho neurážel, nebyl nikdy prchlivý ani vznětlivý,
naopak ve slušné společnosti věděl vždy, co slušnost od něho vyžaduje. Této
vlastnosti ho naučili jeho starší bratří, zvláště
Jan (Jan Tůma
Narození: neznámo
Úmrtí: neznámo
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová), ku kterému měl nejblíže,
to do zdejší školy. O tom štědrém večeru po 1/2 11té h. jsme my menší děti šly
spát a starší bratčí a sestra
Marie (Marie Tůmová
Narození: 1892
Úmrtí: konec března 1969
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
šly s rodiči do Trh. Svinů (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.)
na půlnoční mši
sv. Jitřní poněvadž tehdá zde ještě nebyl kostel. Ke stavě zdejšího kostela v
roce 1903 až 1906 museli jsme všichni pomáhat podle svých sil a schopností.
Starší bratři s potahem a mladší děti skládat cihly svozu, později podávat
tašky na střechu. Tato stavba trvala bezmála tři roky. První dar 4000 Kr a
veškeré stavební dříví poskytl na osobní žádost člena obecné rady, učitela Jos.
Kozlíka a tehdejšího starosty
Čeňka Mačího (
Čeněk Mačí
Narození: 13.12.1867
Úmrtí: neznámo
Otec: Vincenc Mačí
Matka: neznámo),
hrabě Jiří
Buquoi (Buquoyové jsou starým francouzským rodem z hrabství Artois, který se původně psal jako de Longueval či de Vaux. Dne 6. února 1620 získává polní maršál hrabě Bucquoy od císaře Ferdinanda II. jako náhradu za dlužné peníze a nevyplacený žold pro své vojáky od roku 1618 panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice a statky Žumberk, Chválkov a Cuknštejn z bývalého Švamberského majetku.)
z
Nových Hradů (Hrad Nové Hrady byl postaven na ostrohu obtékaném říčkou Stropnicí a Novohradským potokem zřejmě v první polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy je hrad majetkem Vítkovce Ojíře.).
Další příspěvky darovaly občané z nejbližšího okolí, a ti vzdálení jen drobnými
dary. Největší svépomoc poskytovali místní občané. Přes všechnu tuto pomoc
zůstala však obec dlouhá léta zatížena dluhem. Po největších starostech a
obtížích v roce 1906, kdy byl kostel dostavěn a slavnostně vysvěcen Veledůstojným
Pánem českobudějovickým biskupem, ulehčilo se všem zdejším občanům, hlavně
vedoucím činitelům v prvé řadě tehdejšímu starostovi, panu
Čeňku Mačímu (Čeněk Mačí
Narození: 13.12.1867
Úmrtí: neznámo
Otec: Vincenc Mačí
Matka: neznámo).
Pamětní
kniha tohoto kostela se všemi podrobnými zápisy byla až do nedávna duchovními
správci, kteří zde působili, vzorně vedena.
V tomto roce blahé paměti 1906 musel můj
nejstarší bratr
Jan (
Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
nastoupit aktivně vojenskou službu na 3 r., což zavinilo
mým rodičům opět velkou přítěž. Po uplynutí 1 roku se
otec (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
, následkem
přepracování rozstonal, načež si podal žádost doloženou lékařským vysvědčením o
propuštění syna z vojny. Po důkladném vyšetření všech okolností a údajů
četnictvem byl pak bratr na trvalo propuštěn s výjimkou, že voj. cvičení musí
vykonat. V roce 1913 se oženil s dcerou
Lacinovou Albínou (
Albína Lacinová
Narození: 01.12.1890
Úmrtí: neznámo
Otec: Štěpán Lacina
Matka: Rosina Chramsová)
z
Todně (Todně je menší vesnice v krásném prostředí pod Todeňskou horou. Tato hora je turisticky vděčná, z jejího úbočí směrem ke vsi je nádherný výhled na Slepičí, Novohradské hory i Šumavu.),
která
obdržela od svého strýce Charamzy ze
Záluží (Záluží je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 0,5 km na jih od Slavče.)
hospodářství za které museli
společně vyplatit 12 000 Kčs. Na to hned druhým rokem musel nastoupit do první
světové války už jako zkušený saniterák v záloze. Hned s první marškou, dne 30.
VII 1914 jeli na Srbsko, rak. uherský pěší pol. č. 91 proti srbskočernohorské
armádě, kdež
bojovali za řekou Piavou (
Bitva na Piavě bylo vojenské střetnutí mezi Rakousko-Uherskem a Německem na straně jedné a Itálií a Spojenců na straně druhé v době první světové války. Odehrávalo se od listopadu roku 1917 do počátku listopadu roku 1918.)
až do vánoc. Po prudkém útoku nepřítele,
při kterém se našich mnoho utopilo v
Piavě (
Piava je řeka na severu Itálie. Je 220 km dlouhá. Povodí má rozlohu 4100 km2. Italové ji nazývají "svatá řeka vlasti" kvůli ofenzívě na Piavě během první světové války.)
museli ustoupit až za hranice
Maďarska. První vánoční svátky ve válce prožívali u maď. rodiny.
Druhý bratr
Karel (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
sloužil v té době druhým
rokem aktivně u pevnostního dělostř. pluku ve
Lvově (
Lvov byl založen Danielem Haličským, králem haličsko-volyňským, okolo roku 1250. Název dostal podle Danielova syna Lva. Později zde bylo hlavní město království. Roku 1349 byl Lvov dobyt polským králem Kazimírem III. Velikým)
hl. města Polska. Dne 25. července r. 1914, kdy válka vypukla, byli na manévrách v
Karpatech (
Karpaty jsou rozsáhlé pásmové pohoří ve střední a východní Evropě. Zasahují na území Rakouska, Česka, Slovenska, Maďarska, Polska, Ukrajiny, Rumunska a Srbska.),
které museli ihned ukončit a rychle opětovat
Lvov (Lvov byl založen Danielem Haličským, králem haličsko-volyňským, okolo roku 1250. Název dostal podle Danielova syna Lva. Později zde bylo hlavní město království. Roku 1349 byl Lvov dobyt polským králem Kazimírem III. Velikým),
Krakov (
První zmínka o Krakově (a to jako o důležitém obchodním hradišti) pochází z roku 966, kdy bylo město pod vládou českého knížete Boleslava I.)
a
Přemyšl (
Město Přemyšl je jedním z nejstarších v Polsku; první zmínka pochází již z roku 981. V době, kdy patřilo Habsburské monarchii, bylo významnou pevností.),
kde zůstali
vězet a klást odpor Ruské armádě, které je obklíčila a celý 1/2 roku nemohli
ven z té pevnosti, kdež vyhladověli tak, že snědli nejen všechny důst. koně,
ale všechny psy a kočky, zkrátka všechno co se dalo jíst; pak teprve se vzdali
dne 19. tého března (má sv. Jos.) r. 1915.
Během této doby byla celá jižní fronta přesunuta na sever
přes
Karpaty (Karpaty jsou rozsáhlé pásmové pohoří ve střední a východní Evropě. Zasahují na území Rakouska, Česka, Slovenska, Maďarska, Polska, Ukrajiny, Rumunska a Srbska.)
až k samému
Přemyšlu (Město Přemyšl je jedním z nejstarších v Polsku; první zmínka pochází již z roku 981. V době, kdy patřilo Habsburské monarchii, bylo významnou pevností.),
kdež se strhla největší bitva z celé první světové války, ve které byl největší počet mrtvých, raněných a zajatých. Obá
naši bratři díky Pánu Bohu šťastně z tohoto ohně vyvázli a obá byli zajati. Starší
bratr
Jan (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
věděl o
Karlovi (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
jehož adresu také měl, ale
Karel (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
neměl prý po celou
tu dobu od nás žádné zprávy, poněvadž žádné dopisy do pevnosti nešly, takže po
dlouhém a namáhavém pátrání se
Janovi (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
podařilo
Karla (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
nalézti a to už daleko v
Rusku při odpočinku po několikatýdením pochodování ve kterém pokračovali stále
pěšky až na Sibiř. Musel bych popsat ještě mnoho listů, kdybych chtěl aspoň
větší část vyprávění bratra
Jana (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
který se sám z té dálky, bez
Karla (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
dne 20.VII. r. 1920 jako legionář vrátil, zde vypsat. Tedy alespoň stručně:
Nejdříve v tom setkání. Nemohli se poznat, poněvadž byli obá
tak ubozí, hubení jen kost a kůže, zarostlý vousy až na prsa, vlasy dlouhé,
zablácení, boty roztrhané, únavou, hladem a pláčem radostí ze setkání nemohli
si všechno vypovědět. několik citlivějších kamarádů, kteří je pozorovali,
plakali s nimi. Když konečně dorazili do zajateckého tábora mezi Němce, Maďary
a Poláky, byl každý zvlášť dotazován, jakého národa jest a co umí, má-li
řemeslo tu se obá moji bratři hlásili jako tesaři. Ačkoliv vyučen byl jen
mladší bratr
Karel (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
a
Jana (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
něco naučil a tak dělali spolu tesařinu asi dva roky.
Jednou ale nebyl
Jan (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
dost opatrný při práci a spadl s lešení, při čemž utrpěl
těžký úraz a musel do nemocnice. Měl bolest na čele a
Karel (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
v srdci.
Karel (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
měl dovoleno ošetřovat nemocného
Jana (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
a s pomocí Boží se mu podařilo bratra
vyléčit, načež ale zanedlouho sám se rozstonal na horkou nemoc, ze které nebylo
pomoci a musel zemřít. Poněvadž zajatci neměli žádné ošetřovatelky a lékař se
ukázal jen venku u baráku a to jednou týdně, aby si zapsal kolik bylo v
uplynulém týdnu mrtvých, dle toho nařídil hromadný odvoz těchto ubožáků na
žebřinových vozech do společných šachet bez jakýchkoliv obřadů. Myslím, že by
bylo zbytečno zde vypisovat utrpení, které museli obá bratří vytrpět. Kdo bude
toto číst, jistě si dovede o tom sám všechno domyslet a představit. V té práci
při té tesařině nemohl
Jan (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
déle zůstat jednak ze zdrav. důvodů, pak také to, že
jim bylo oznámeno, že se tvoří
Československá legie (
Československé legie je označení používané pro jednotky zahraničního vojenského odboje za první světové války. Tento název vznikl až po válce, za války se používalo souhrnné označení revoluční dobrovolná vojska.),
kdo se cítí dobrým vlastencem, aby se co nejdříve přihlásil. Tak se milý bratr
Jan (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
dlouho nerozmýšlel a se všemi kamarády vstoupili do Čskl. armády a po krátkém výcviku
znovu do boje proti Řížsko-německé armádě, která rychle postupovala do Ruska a
neměla už daleko do Moskvy. Ruští generálové jim však dlouho nedůvěřovali a
sice proto, že je stále považovali za Austríce, t.j. Rakušany, až teprvé když
se v prvních řadách vyznamenali a donutili německá vojska ustupovat až za
Varšavu (
První opevněné osídlení na území dnešní Varšavy byla osada Bródno v 9. a 10. století a Jazdów ve 12. a 13. století. Po tom, co vévoda z Płocku, Boleslav II. Mazovský zaútočil v roce 1281 na Jazdów, byla založeno nové sídlo v místě malé rybářské vesničky Warzsowa. Na začátku 14. století se toto místo stalo jedním ze sídel Mazovského vojvodství a v roce 1413 pak hlavním městem Mazovska a dnes i samotného Polska.),
kdež už dostali naši vydatnou posilu od Poláků a nebýt zrady v carské
vládě, tak by je byli hnali až do
Berlína (
Berlin je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie.).
Na jihovýchodní frontě už delší čas
vítězili rusové nad Rak. armádou, takže se spojenci Němců začali jeden po
druhém kapitulovat, až válku úplně prohráli.
Neměcký císař Vilém (
Vilém II. Pruský byl od 15. června 1888 do 9. listopadu 1918 posledním německým císařem a pruským králem. Pocházel z braniborské větve rodu Hohenzollernů, jehož hlavou byl až do své smrti v roce 1941.)
zmizel na
některém dalekém ostrově a
Rakouský ex císař Karel (
Blahoslavený císař Karel I. (král český jako Karel III., král uherský jako Karel IV.), celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský. )
propadl alkoholu, což mu
zkrátilo jeho život. Říše rakouskouherská se rozpadla a to dne 28. října 1918.
Vítězné státy, takzv. čtyřdohoda, Spojené státy Americké, Rusko, Anglie a
Francie uznaly a podepsaly svobodu, nezávislost a samostatnost všech národů.
Vracím se ještě jednou aspoň několika větami k událostem
těch mých bratrů, které v tom Rusku zažili. Podle vyprávění mého bratra
Jana (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
když bratr
Karel (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
onemocněl a ve 40° horečkách musel zůstat ležet v zajateckém
táboře, ze kterého denně odváželi mrtvá těla zajatců a kde byl také přísný
zákaz vstupu do baráku z důvodu nakažlivých nemocí, přes tento zákaz se tam
bratr
Jan (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
dostal za cenu vlastního života. S pomocí Boží s velkou námahou se mu
podařilo dostati
Karla (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
do ruské nemocnice, kdež ale zanedlouho zemřel a pohřben
aspoň jako člověk na hřbitově. Krátce před smrtí obdrželi prý moji podobenku ze
zbrojovky ze
Štýru (
Steyr je rakouské statutární město ve spolkové zemi Horní Rakousy při hranici s Dolními Rakousy. Leží na řekách Enži (Enns) a Steyru.),
kterou prý obá líbali jako nějaký svěcený obrázek, poněvadž
to byla prý jejich první zpráva o domově.Až do té chvíle 5/4 roku, nevěděli
nic, co se tu s námi děje. Denně vzpomínali mnohokrát nás a představovali si to
prý asi tak, jako ta místa kde přišlo tisíce vojska, nebo ještě hůře kde
zůstala fronta stát celé týdny i měsíce, jako např. u
Přemyšlu (Město Přemyšl je jedním z nejstarších v Polsku; první zmínka pochází již z roku 981. V době, kdy patřilo Habsburské monarchii, bylo významnou pevností.)
( pevnost v Polsku celý 1/2 roku byla pevnost obsazena Ruským vojskem a vyhladověna.)
Nesli jsme sice všichni tu tíhu a následky tak kruté války,
ovšem každý jinak. Např. bratr
Jakub (
Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
nar. r. 1894 nastoupil voj. službu r. 1915
k pěš. pl. č. 29 a po výcviku se dostal do voj. nemocnice jako dobrý
ošetřovatel koní, kdež se zdržel asi 1 r. pak ale museli s těmi vyléčenými
koňmi k takzv. trénu, který vozil zásoby potravy a střeliva do fronty a v té
době se dál nedostali, než do
Kovelu (
Kovel je město ve Volyňské oblasti v severozápadním cípu Ukrajiny poblíž hranic s Polskem a Běloruskem. Městem protéká řeka Turija. Kovel byl založen ve 14. století, městská práva získal roku 1518.).
V nebezpečí však byli neustále. Asi v
druhé polovině listopadu r. 1918, se vrátil ještě s jedním kamarádem z
Trh. Svinů (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.)
z války s párem koní a jedním vozem z Ruska až do
Trh. Svinů (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.),
kdež se rozdělili o zbytek zásob, které jim zbyly, ponejvíce kouření. To všechno
neznamenalo však opravdový konec války, poněvadž světový mír ještě podepsán
nebyl. Naopak, začal teprve boj o státní hranice Československa, též dnešní
Jugoslávie a Polska. Těchto bojů jsem se též zúčastnil já nejmladší
František (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
nar. dne 12. X. 1895 po návratu ze státní zbrojovky ze
Štýru ( Steyr je rakouské statutární město ve spolkové zemi Horní Rakousy při hranici s Dolními Rakousy. Leží na řekách Enži (Enns) a Steyru.)
H. Rak. kdež jsem pracoval jako zámečník po celou dobu války. Už v prvém roce začátkem března r.
1915 jsem byl odveden, ale hned osvobozen na neurčito. Všichni jsme byli pod
vojenským dozorem. práce byla přesná, čistá, zvláště na vnitřních součástkách u
všech zbraní na kterou si rád vzpomínám, rovněž tak na ten vzorný pořádek a na
to soc. a technické zařízení. Na bydlení si též nemohl nikdo stěžovat. Horší
věc byla se stravováním. Rok 1914 a 15 to ještě ucházelo. Na rok 1916 a 17 však
nikdo z nás nezapomene. začala stoupat nespokojenost následkem hladu, který
způsobil z počátku jen stávky. První trvala 2 dny, druhá po té asi za měsíc již
celý týden, pak opět za měs. třetí 14 dnů, která se proměnila v krvavou
demonstraci, proti které vyrukovalo všechno vojsko ze 3 kasáren a když
nestačilo situaci zvládnout, volali kavalerii na koních z
Lince (
Pro zajištění přechodu přes Dunaj založili Římané v polovině 1. století pevnost Lentia, která byla ve 2. století v době markomanských válek zvětšena. V pozdějších letech byla několikrát zničena Germány. První oficiální zmínky o Lentii jsou z roku 410.)
na pomoc. Autokolona se silným oddílem pěchoty zároveň s nimi. Než to přijelo, bylo již
mnoho raněných a mrtvých poněvadž potu dobu stříleli z patrových domů a
civilisté ponejvíce obchodníci z obouch stran hl. náměstí do demonstrantů do
míst, kde rabovali obchody. Místní policie, která se snažila tomuto řádění
zabránit doplatila na to nejvíce. Současně fotografové dělali snímky, podle kterých,
po skončení (bezvýsledné stávky) zjišťovali v továrních kancelářích hlavní
provinilce. Jak s nimi naložili, to už se málokdo dozvěděl. Jen to, že někteří
z nich dostali garnizou a ostatní doživotní žalář. Tak soudil tehdá válečný
soud. Jízda na koních, která tryskem z
Lince (Pro zajištění přechodu přes Dunaj založili Římané v polovině 1. století pevnost Lentia, která byla ve 2. století v době markomanských válek zvětšena. V pozdějších letech byla několikrát zničena Germány. První oficiální zmínky o Lentii jsou z roku 410.)
přijela, razila cestu pěchotě s nasazenými
bodáky vytlačovali demonstranty z náměstí, což trvalo od 2 h. odp. do 5 hod.
ranní. ten řev, jak těch koní, tak toho vojska i těch vedoucích demonstrantů,
slyším ještě dnes po 54 letech. Děkuji Pánu Bohu, že jsem z toho velkého
nebezpečí šťastně zdráv vyvázl. Slyšel jsem však v této vřavě "a to v mé
blízkosti" známého, jak říká; jestliže vyváznu z tohoto pekla se zdravou
kůží, hned zítra se hlásím dobrovolně do fronty; tam vím aspoň kde je nepřítel;
zakopám se, a jsem jistější životem než tady. jeho kamarád mu na to odpověděl:
Tam mám zbraň a někdy také možnost utéci. Tady holé ruce a na nějaký úkryt ani
pomyšlení. Zkrátka; zde to páchne víc hřbitovem, než na frontě. Byli to
komandýrovaní vojáci, kteří byli ve válce ranění a po vyhojení posláni, jako
kovodělníci do zbrojovky k nám do
Štýru ( Steyr je rakouské statutární město ve spolkové zemi Horní Rakousy při hranici s Dolními Rakousy. Leží na řekách Enži (Enns) a Steyru.).
Co si řekli, to také udělali.
"Rukovali" To ještě nebyl této stávky konec, nýbrž začátek. V
některých ulicích, kde se policie, neb vojsko domnívalo, že je tam klid, bylo
tam naopak velké zle, poněvadž to byla stávka generální všech pracujících
dělníků, celkem asi šedesát tisíc, kteří nežádali nic jiného, než ukončení
války, mír a chleba. Na to bylo vyhlášeno a slibováno těm, kteří se dobrovolně
vrátí do práce, že chleba dostanou. Naproti tomu stávková stráž (ozbrojení
dělníci) rozhazovali letáky, na nichž bylo napsáno :"kdo se opováží
dobrovolně jíti do práce, bude označen za stávkokaze a podle organizačních
stanov bude s ním naloženo." To se dělo v následujících dnech, takže došlo
k vyhlášení stanného práva a k nucenému zatýkání dělníků voj. patrolou, kterých
chodilo po desítkách nejen ve městě, ale ií v celém okolí plných 14 dnů, až
pozatýkali téměř všechny dělníky a odváděli do továren na svá pracoviště. Zanedlouho
po těchto událostech obdržely továrny výzvu od ministerstva války z
Vídně (
Vídeň je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy.),
doplnit prořídlé řady vojska na frontách, takže jen zbrojovka musela zač.
listop. r. 1917 nechat nastoupit vojenskou službu 7000 mužů, což způsobilo
továrně, že musela úplně práci zastavit. Nám, kteří jsme ještě zůstali, platila
továrna 75% norm. výdělku celé 2 měsíce s podmínkou, že si bude každý osobně u
výplaty. To byl listopad a prosinec. V listopadu se to dalo ještě jakžtakž
vydržet; chodili jsme po vesnicích v dalekém okolí a pomáhali rolníkům mlátit
většinou jen za stravu; peněz měl každý dost, za které si však nebylo možno
koupit zvláště to nejnutnější ze životních potřeb; takže každý rád, jen když se
najedl. Trochu živobytí nám dali také s sebou domu, nebylo toho mnoho poněvadž
sami také neměli nazbyt, ale hlavně chleba, ovoce, brambory. K pití jen mošt,
poněvadž pivo bylo jen ve městě a to byla vzácnost, když dostal host dva 1/2 l
u kterých mohl sedět třeba celé půldne. V některých hostincích měli pivo jen v
neděli a to v určitou jednu hod; ostatně jen limonády, nebo mošt, kterého tam
měli stále dost. Ten byl dobrý, hlavně pro opice. V prosinci nastala tuhá zima;
topit v bytě nebylo čím, práci na vesnicích už si udělali rolníci sami a
prosedět v tovární kantýně a čekat na ten trochu špatného jídla, to nebylo
skoro podobné životu. Tak asi 10 kamarádů, kteří jsme měli k sobě vzájemně
velkou důvěru, poradili jsme se a jeli jsme bez dovolenky na vlastní nebezpečí
domů zahnat ten velký hlad a načerpat trochu té síly. To bylo ovšem spojeno s
velkým rizikem, poněvadž každým vlakem za jízdy procházeli voj. patroly a jim
byl nápadný, že by patřil na vojnu musel se jim prokázat dovolenkou, neb jiným
dokladem o účelu cestování, takže jsme si museli nejprve najíti známého vlakvedoucího,
který nás bezpečně převezl. Mimo toho známého z továrny, který nám dal
telegraficky vědět, kdy se začíná opět pracovat. Já jsem dostal telegram dne 2.
ledna 1918, abych ihned přijel, že už se v našem odď. začne pracovat, takže v
tom chvatu mě
matka (Kateřina Marková
Narození: 23.11.1865
Úmrtí: 1927
Otec: František Marek
Matka: Marie Mařík)
dala na cestu poslední bochník tvrdého chleba, tenkrát
totiž pekli doma u nás jednou za 14 dní, ale jinde také jednou za měsíc; podle
toho, jak měl kdo velkou pekárnu. Nevadilo mě to, naopak jsem byl rád poněvadž
mě vydržel delší čas. V této době se zásobovací situace ve stravování částečně
zlepšila a to tím, že Amerika začala k nám posílat potraviny, hlavně tuky,
slaninu a mouku; takže jsme to do toho konce října r. 1918 vydrželi. Poněvadž
tou dobou Ruské vojsko rychle postupovalo směrem na
Vídeň (Vídeň je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy.)
a na severozáp. frontě naše legie s polskými hnali kapitulovat jeden stát po druhém (totiž
spojenci Rakouska a Německa) až k úplné porážce našich nepřátel. Dvě spojené
nejsilnější velmoce v Evropě obě světové války prohráli. Na ráz se přestaly
válečné zbraně vyrábět a nás z práce propustili.
Sotva jsem však doma trochu pookřál, musel jsem již dne 10.
listop. téhož roku 1918 nastoupit do českoslov. armády a bez patřičného výcviku
se staršími vojáky, nejprve na pohraniční města v
Kaplici (
První písemná zmínka o Kaplici je z roku 1257. Město se rozkládá v malebné krajině při říčce Malši na úpatí Novohradských hor. Vzniklo v raném středověku jako trhová ves na důležité obchodní stezce, která spojovala Horní Rakousko s jižními Čechami.),
Dolní (
Původní osada, vděčící za svůj vznik obchodní stezce, směřující přes Kaplici na území dnešního Rakouska. Název Dolní Dvořiště je poprvé uváděn v listině z roku 1279, která právně potvrzuje podřízení dolnodvořišťského kostela vyšebrodskému klášteru.)
a
Horní Dvořiště (
První písemná zmínka je z roku 1278. Městečko bylo založeno jako pohraniční osada pány z Rožmberka. Roku 1504 Petr I. z Rožmberka obdařil obyvatele ve svém privilegiu městským právem a osvobodil obyvatele od odúmrti.),
Vyšší Brod (
Vyšší Brod byl původně trhovou vsí na obchodní stezce, vedoucí z Mühlviertlu do Čech. Jméno vzniklo pravděpodobně z označení „vysoký nebo vyšší brod“, na rozdíl od brodů, které se na Vltavě nacházely na jejím „nižším“ toku.)
a
Pohoří na Šumavě (
Pohoří na Šumavě je bývalá obec, od konce 70. let 20. století zaniklé, v současnosti postupně obnovované sídlo v Novohradských horách a stejnojmenné katastrální území, spadající pod obec Pohorská Ves. Název Pohoří na Šumavě obec dostala v roce 1923.).
Tato města mimo jiné další, která byla
již obsazena rakouským vojskem takzv. "Volkswehr" (v překladu
dobrovolníci), kteří měli za úkol toto zničené území dostat k Rakousku, což se
jim nepodařilo, naopak museli ustoupit až za dnešní Československé hranice.
Stálo to sice dost velké oběti, ovšem na obouch stranách. Po tomto našem
vítěžství se rakušané už více neodvážili překročit naše hranice a zůstali tam
jen finanční stráže s menší vojenskou posádkou. na Maďarských hranicích trvaly
však boje ještě dál, a to skoro do konce září r. 1920. Od našeho pěš. pluku,
tehdy ještě č. 91 nás tam jela jedna četa dne 7. března r. 1920 doplnit
kulometní setninu, přímo do zákopů těsně na maďarské hranice podél řeky
Ipel (
Ipeľ pramení ve Slovenském rudohoří - Veporských vrších poblíž Lomu nad Rimavicou. Protéká Lučeneckou a Ipelskou mezihorskou kotlinou převážně v široké dolině. Slovensko-maďarskou hranici překračuje poblíž Veľkej nad Ipľom.)
až za
Balažďarmat (
Leží 80 km severně od Budapešti na levém břehu Ipeľu, na hranicích se Slovenskem. Na protějším, pravém, břehu, oddělena trianonskou hranicí z roku 1920, leží obec Slovenské Ďarmoty.).
Brzy za námi tam přijela další pomoc a to část
Ruské legie (naši bratři), kdež nás sloučili ještě s 29. tým pl. v jeden pluk č.1 s názvem:
Pluk J. Husa a Maďaři, když toto zpozorovali, ihned přistoupili k
vyjednávání s podmínkou, že Slováci musí se vystěhovat z Maďarska a Maďaři
museli ze Slovenska. Tím boje skončili a dne 1. října r. 1920 jsme se vrátili do
Č. Budějovic (
České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků).).
S pevnou nadějí, že ten světový válečný požár dohasl vraceli
jsme se do svých domovů. Současně byl můj ročník propuštěn na trvalo do civilu.
Doma už mne očekávali rodiče, 2 sestry a 2 starší bratří. Nejstarší z nás
Jan (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
jako ruský legionář a o rok starší než já,
Jakub (Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
jako dopravák zbraní, nábojů a
jiných zásob; též na Ruské frontě. Ten se domů vrátil s párem koní a bryčkou z
Kovelu (Kovel je město ve Volyňské oblasti v severozápadním cípu Ukrajiny poblíž hranic s Polskem a Běloruskem. Městem protéká řeka Turija. Kovel byl založen ve 14. století, městská práva získal roku 1518.)
až do
Trh. Svinů (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.).
Na ono šťastné shledání si dodnes rád vzpomínám, při
kterém jsme však všichni stejně želeli zesnulého milého bratra
Karla (Karel Tůma
Narození: 05.12.1891
Úmrtí: 1914 - 1918
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
kterého jediný z celé naší rodiny bratr
Jan (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
mohl doprovázet ke hrobu v té daleké cizině. O
půldruhého roku starší bratr
Jakub (Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
měl se brzy oženit na domov, čekal však na
sestry, které dosud obě svobodné, rovněž tak dával v této záležitosti přednost
také mě, a tak spoléhaje na své řemeslo, maje vojnu a 25 r. za sebou, oženil
jsem se s
dcerou (
Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek)
Č. Mačího (Čeněk Mačí
Narození: 13.12.1867
Úmrtí: neznámo
Otec: Vincenc Mačí
Matka: neznámo)
ze
Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
čp. 9 nar. 1894 zde. A za 14 dní po
svatbě, která se slavila dne 9.X r. 1920 ve zdejším kostele, jel jsem do
Plzně (
První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. )
hlásiti se ve Škodovce
o zaměstnání jako zámečník, kdež jsem byl nemile
překvapen a zklamán ve svých nadějích na nejzajímavější moje zaměstnání. Na můj
dotaz dostal jsem nevlídnou odpověď, že v samotné
Plzni (První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. ),
mimo okolí bylo propuštěno na 400 zámečníků pro nedostatek práce. jel jsem tedy z
Plzně (První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. )
do
Prahy (
Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované.),
kdež byla nezaměstnanost v továrnách ještě větší, než všude jinde. Neodradilo
mne to a na inzerát z prvních vych. novin jsem přece práci našel, ovšem
podřadnou, špinavou, na jakou jsem nebyl zvyklý a to v malém podniku Pražská
zinkovna "Ampére"
Libeň (
Podle archeologických nálezů se předpokládá, že Libeň byla osídlena už ve starší době kamenné. Byla zde nalezena řada kostrových i žárových hrobů. Nejvýznamnější stopy zde zanechaly kultura únětická, knovízská, bylanská a laténská doba Keltů.)
a to jen na neurčito. Asi 1/2 r. jsme měli
práce dost; pak to začalo ochabovat, až jsem byl nucen dát výpověď. Než jsem
vystoupil, hledal jsem zaměstnání jinde. Jan ze známosti protekční cestou na
doporučení důst. P. faráře J. Mačího z Braníku jsem byl přijat v továrně na kovový nábytek v
Brandýse N./ Orl. (
Podhradní ves připomínána r. 1227, na město povýšena r. 1503, od 15. stol. významné centrum Jednoty bratrské, její zakladatel bratr Řehoř tu zemřel r. 1474, pobýval zde i J. A. Komenský.)
dne 4. VI. 1923. V této továrně byla práce
pěkná, ale někdy dost namáhavá, při které bylo též důležité vyznat se dobře ve
výkresech. Zpočátku než jsem se zapracoval, pracoval jsem v kolektivu. po
několika týdnech jsem začal samostatně. Nejprve dětské postýlky, pak mycí stolky,
noční stolky, toaletní stolky se zrcadly, posledně psací stolky. Práci jsem
konečně měl, ale rodinný byt nikoliv. po dlouhém a trapném hledání jsem přece
byt našel a to na vesnici, asi 3 km od
Brandýsa (Podhradní ves připomínána r. 1227, na město povýšena r. 1503, od 15. stol. významné centrum Jednoty bratrské, její zakladatel bratr Řehoř tu zemřel r. 1474, pobýval zde i J. A. Komenský.)
náhodou u hodných lidí v
Sudislavi (
Historie obce sahá až k roku 1292, kdy ji spolu s dalšími okolními vesnicemi daroval král Václav II. nově založenému zbraslavskému klášteru. Dějiny vsi Sudislav úzce souvisí s dějinami města Brandýs nad Orlicí, nad nímž stojí hrad, do jehož panství obec v minulosti spadala.),
byt o jedné místnosti za 600 Kč odstupného, kteroužto částku jsem musel
zaplatit dosavadním nájemníku, majiteli domu nájem 200 Kč měs. dopředu. Z této
vesnice jsem chodil denně neschůdnou sráznou cestou do práce a po nějaký čas mě
nosila
manželka (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek)
oběd asi na půl cesty naproti a poněvadž ten čas už těžko
chodila, řekl jsem ji, aby přestala mě oběd nosit, že si koupím ve městě něco
slabšího, aby nám uvařila lepší večeři.
Stejně se blížil podzim s nevlídným počasím a mimoto
narození dítěte
Elišky (
Eliška Tůmová
Narození: 03.10.1923
Úmrtí: 07.07.2000
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí),
dne 3/X 1923 právě v těchto dnech, kdy píši tyto řádky
je jí 49r. V roce 1948 se provdala do
Ledenic (
Na Vápenickém kopci bylo objeveno mohylové pohřebiště z 9. století. První písemná zmínka o sídle (Ledenicz) pochází z roku 1278. Sídlila zde jedna větev Vítkovců. Ve 14. století zde postavili hrádek Landštejn, který zanikl za husitských válek.)
a jmenuje se
Uhlířová (Eliška Tůmová
Narození: 03.10.1923
Úmrtí: 07.07.2000
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí),
má 2 dcery obě provdané a je už po druhé babičkou, vdovou od r. 1961. Její manžel byl
truhlář, ona je zaměstnána v truhlářské dílně. Mají svůj dům a měli též vlastní
dílnu, kterou byli nuceni postoupit truhlářskému družstvu v době likvidace
všech soukromých živnostníků a rolníků.
V roce 1923 se můj starší bratr
Jakub (Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
oženil s
Anežkou Krátkou (
Anežka Krátká
Narození: 01.02.1898
Úmrtí: neznámo
Otec: Šimov Krátký
Matka: Jana Špačková)
z
Keblan (
Keblany je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 2 km na severozápad od Slavčí.),
která dostala po rodičích hospodářství, které chtěli prodat, pak
že převezmou naše hospodářství po rodičích čp. 4/27 zde ve
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.).
K tomu však nedošlo poněvadž se jim nehlásil kupec, který by tuto živnost koupil s výměnkem.
Bez výměnku to však rodiče švagrové nechtěli prodat. Tato siace se protáhla asi
půl druhého roku a bratr
Jakub (Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
nevěděl, kde má víc pomáhat; jeho pomoc byla
zapotřebí všude. V tom čase jsem já v továrně těžce onemocněl a v odpovědi na
rodičů dopis ve kterém se dotazovali jak jsme zdrávi, jsem se o mé nemoci
(zápal podhrudnic) jim zmínil; načež mě obratem pošty napsali až se uzdravím,
abych té práce tam nechal a převzal hospodářství doma. To byla zlá věc.
Manželce (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek)
se tam líbilo a nechtěla o hospodářství ani slyšet. Co se dalo dělat.
Rodiče starší, potřebovali si odpočinout, práce málo, výdělek v továrně malý, a
vrchol toho všeho moje nemoc. Takže Bohu dík po opětném uzdravení jsme se dohodli
a to na jaře v roce 1925 jsme se v
Sudislavi (Historie obce sahá až k roku 1292, kdy ji spolu s dalšími okolními vesnicemi daroval král Václav II. nově založenému zbraslavskému klášteru. Dějiny vsi Sudislav úzce souvisí s dějinami města Brandýs nad Orlicí, nad nímž stojí hrad, do jehož panství obec v minulosti spadala.)
i v
Brandýse (Podhradní ves připomínána r. 1227, na město povýšena r. 1503, od 15. stol. významné centrum Jednoty bratrské, její zakladatel bratr Řehoř tu zemřel r. 1474, pobýval zde i J. A. Komenský.)
rozloučili a
odstěhovali domů, kdež nám rodiče s radostí hospodářství předali; bratr
Jakub (Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
zůstal hospodařit v
Keblanech (Keblany je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 2 km na severozápad od Slavčí.).
Měli jsme začátky zlé. obá jsme museli
hospodářské budovy hned po převzetí přestavět a na stavbu peníze vypůjčit,
takže dlouhá léta znamenalo u nás šetřiti na samé dluhy, daně a pojištění. Mimo
toho
manželka (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek)
trvale nemocná (chronické bolení v nohách).
Otec (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
zemřel po krátké
nemoci, věkem sešlý v roce 1932.
Matka (Kateřina Marková
Narození: 23.11.1865
Úmrtí: 1927
Otec: František Marek
Matka: Marie Mařík)
o 10r. mladší, zemřela na srdeční vadu 1927.
Kdybych v té době byl věděl, co nás v dalším životě čeká,
byl bych zůstal při tom černém řemesle. Žádné příliš velké neštěstí nás nepotkalo,
jen ta
manželčina (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek)
nevyléčitelná nemoc a několik těžkých i lehčích úrazů; např.
můj otec (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
při velkém spěchu před bouří chtěli jsme dostat dobře suchou otavu pod
střechu, při zajíždění s fůrou předními vraty do dvora, neviděl jsem přes koně,
že otec (Augustin Tůma
Narození: 24.08.1852
Úmrtí: 1932
Otec: Matouš Tůma
Matka: Terezie Herbstová)
na druhé straně chce rychle vyběhnout ven ze dvora, přičemž ho
zachytila fůra mezi pilíř a utrhla mu ucho, které mu vyselo jen na malém kousku
kůžky. Přesto že to bylo zrovna v sobotu k večeru před zdejším posvícením a
před bouří, musel jsem rychle přepřáhnout koně do bryšky a odvést otce k lékaři (Gregovi)
Trh. Sviny (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.),
který mu virtuózně ucho přišil, ani do nemocnice ho
neposlal, pak asi za měs. byl zdráv.
Další o něco menší neštěstí nás postihlo na Nový Rok večer, praskla jedna traverza ve stáji plné dobytka a druhá se prohla tak asi třetina stropu se svezla na štestí do prostřed stáje. Všechen dobytek, který jsme pro hustotu prachu neviděli, byl utrhán a předními nohami stál na žlabech, polozdivočelý. Mrtvý nebyl žádný, než jeden mladý volek byl pod trámem úplně zasypán, takže jsme ho nemohli nalézt.
O několik roků později, r. 1948 zase podobné neštěstí; shořel nám nepojištěný stoh slámy na humnech u cesty, z 80ti mandelů žita, což znamenalo asi 60g slámy. Přes všechno úsilí zjistit příčinu tohoto požáru nepodařilo se nám tuto zjistit. Pravděpodobné bylo samovznícení.
Zima z roku 1925 na r. 1926 byla mírná což nám velice
prospělo v přípravách na stavbu stodoly a kolny. Veškeré stavební dříví jsme
nejen naporáželi, ale i přivezli též skálu navozili, tašky, vápno, cement,
cihly do konce března bylo všechno připraveno a do 5. dubna zaseto i brambory
nasázené. Dne 8. dubna už byla stavba v plném proudu a téhož dne se narodil
Jeník (
Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí).
Z té radosti si ode mne vynutili zedníci 1/4 hl piva. Pracovali zato
pilně, takže jsme se museli i mi činit, abychom jim postačili kopat základy a
přitom podávat veškerý materiál. Stavba rychle pokračovala, bohužel hned
začátkem května se dostavily trvalé a vydatné deště, což nás velice nejen
zdrželo, ale i práci ztěžovalo. Vázla nejen stavba, ale i sena se těžko
sklízely. žně byly už lepší, úroda byla pěkná, kterou jsme dobře suchou
sklidili již do nové stodoly.
V červenci r. 1913 udeřil blesk do prkenného štítu staré kolny skoro všechny prkna byly roztříštěny; blesk nepálil, jenom sjel kolnou přes dvůr do stále a vyplašil všechen dobytek, který se pak dlouho nemohl uklidnit. Naštěstí nic víc se nestalo.
V roce 1933 se nám vloupali zloději do komory malým okénkem ze sadu a ukradli tam několik šunek uzeného masa, asi za 2 roky znovu se pokoušeli o nějakou větší krádež ve dvoře; z věšáku u stáje vzali volské dvoudožení. Zavázali na kliku u vchodu a provlekli kruhem silný kůl a oba konce kůlu chytili za zeď tak, abychom nemohli tudy ven. Byli z toho však vyrušeni Janem Šímou, který náhodou nespal a zahlédl malé světélko na dvoře oknem z vým. chalupy, které otevřel a zavolal; "kdo tam je." odpověď dostal: "Toto se ti nevyplatí ty chlape" ten nemeškal a opatrně vzbudil nejprve souseda bydlícího naproti K. Štěpánka, pak spolu vzbudili nás, zatím ale zloději uprchli. Všechno nasvědčovalo tomu, že chtěli ukrást dvě ukrmené prasata (již zaprodané). Od té doby se nic takového neopakovalo.
V roce 1926 se provdala moje sestra
Anna (Anna Tůmová
Narození: 09.07.1893
Úmrtí: 1956
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
k Brunům zde ve
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.),
mají dva syny, obá jsou již ženatí; starší
Jan (Jan Brun
Narození: 1927
Úmrtí: 2002
Otec: Karel Brun
Matka: Anna Tůmová)
na domově a mladší
Karel (Jan Brun
Narození: 12.07.1936
Úmrtí:
Otec: Karel Brun
Matka: Anna Tůmová)
vyučen elektrikářem, přiženil se k Čadkům do
Besednic (
Besednice - obec pod Slepičími horami. Jejich nejvyšší vrchol Kohout se objevuje také v jejím znaku. Historie obce zasahuje do 14. století. Od roku 1910 je považována za městys. ).
V roce 1957 jim matka
Anna (Anna Tůmová
Narození: 09.07.1893
Úmrtí: 1956
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
zemřela. Starší moje sestra
Marie (Marie Tůmová
Narození: 1892
Úmrtí: konec března 1969
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
se provdala v r. 1937 k Šimákům do
Trocnova (Trocnov je rodištěm nejvýznamnějšího husitského vůdce Jana Žižky s památníkem, muzeem a odkrytými základy původních usedlostí a tvrze. Kdy byl dvorec založen se neví, předpokládá se, že někdy v 10. - 11. stol.).
Její manžel
Jan Šimák (Jan Šimák
Narození: neznámo
Úmrtí: leden 1959
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
zemřel v lednu 1959. Moje sestra
Marie (Marie Tůmová
Narození: 1892
Úmrtí: konec března 1969
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
zemřela koncem
března r. 1969. Vlastní děti neměli.
V roce 1932 dne 16. VII se nám narodila dcerka
Marie (
Marie Tůmová
Narození: 16.06.1932
Úmrtí:
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí).
Ku konci druhé světové války chodila ještě do měšť. školy v
Trh. Svinech (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.),.
Po vychození této školy v r. 1946 byla totálně nasazena do zaměstnání v továrně na
dětské hračky v
Trh. Svinech (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.),
bez ohledu na to, že jsem jí potřeboval doma v
hospodářství jako náhradu za dobrovolně odcházející služebnou.
Byla to doba plná rozvratu a poválečných zmatků náboženských
i politických. Naštěstí v oné továrně byl v té době vedoucím můj dobře známý, bývalý
můj spolupracující ve zbrojovce
Štýr ( Steyr je rakouské statutární město ve spolkové zemi Horní Rakousy při hranici s Dolními Rakousy. Leží na řekách Enži (Enns) a Steyru.)
H. Rak., který ochotně vyhověl mé žádosti
o propuštění mé dcery
Marie (Marie Tůmová
Narození: 16.06.1932
Úmrtí:
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
a prac. úřad, který o této věci rozhodoval k
propuštění donutil. Doma jsem však ani jedno ze třech dětí na trvalo neudržel,
poněvadž vystěhování němců z pohraničí zavinilo nedostatek pracovních sil na
všech místech. Naskytla se tudíž, zvláště mládeži příležitost, hlásiti se do
takového povolání, jaké se jim nejlépe líbilo, jako je např. zdravotní služba
ve které je dcera
Marie (Marie Tůmová
Narození: 16.06.1932
Úmrtí:
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
od 16ti let dosud zaměstnána. Vystudovala v
Č. Budějovicích (České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků).)
a po složení zkoušky nastoupila místo v civ. nemocnici jako zdrav.
sestra. Po několika letech byla poslána na výpomoc do
Kar. Varů (
Přibližně kolem roku 1350 uspořádal císař Karel IV. při svém pobytu v Lokti výpravu do loketských lesů, kde nechal na místě údajného pramene založit lázně nazvané Horké Lázně u Lokte, které byly později přejmenované na Karlovy Vary. Následně dne 14. srpna 1370 Karel IV. udělil lázním městská práva stejná jako v Lokti.),
tam se provdala za úředníka krajsk. nár. výboru t. č. mají jednu dcerku
Ivanku (
Ivana Mihulková
Narození: 30.01.1956
Úmrtí:
Otec: Stanislav Mihulka
Matka: Marie Tůmová)
a nyní bydlí jsou tam i zaměstnáni v
Sokolově (
Nejstarší písemná zmínka o Sokolově pochází z 13.dubna 1279. V ní je připomínán šlechtický rod Nothaftů. Poměrně úrodnou půdu kolem řeky Ohře již celá staletí zemědělsky obdělávali Slované, kteří tu založili řadu osad. ).
(Druhá světová válka)
V roce 1938 začalo Německo horečně zbrojit, naproti tomu
zakrátko ve všech státech světa ze kterého vypukla druhá světová válka. Říšskoněmecký
kancléř
Hitler (
Adolf Hitler
byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených.)
přesto, že všechny státy už před 5ti roky podepsaly mírovou
smlouvu po první světové válce, místo aby tuto také podepsal, přetrhl ji a
žádal vrácení bývalých kolonií patřících kdysi Německu a dodal k tomu, že Německo
nemůže bez nich žít; což mu ovšem nebylo povoleno. Načež se pak stal postrachem
celému světu. Předně obsadil svým vojskem Sudety, t.j. zněmčení území
Československa, pak si domanil celé Rakousko, dále vtrhl do Jugoslávie a dne
15. března r. 1939 si bez rány zabral celé Československo, což znamenalo pro
nás velké zlo a nebezpečí úplné ztráty svobody. úřední řeč nařídil německou, ve
školách povinný předmět vyučování němčinu. Ve vládě jakož i všichni vedoucí
činitelé, buď museli znát dobře němčinu, nebo museli být zaníceni pro němce;
jinak byli zbaveni třeba i významného úřadu. Československou armádu rozpustil a
ponechal pouze takzv. vládní vojsko. Dále nařídil zavésti takzv. řízené
hospodářství. Na všechno živobytí lístky, na oblek, prádlo, obuv i jiné životní
potřeby samé poukazy i na podrážky bot a kapesníky. Nikdo nesměl spotřebovat
víc, než co bylo na osobu povoleno. Všechno před ním ustupovalo, bez boje padal
mu jeden stát za druhým, jak jsme lidově říkali, přímo k nohám. Československo
pojmenoval Protektorát a do
Prahy (Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované.)
dosadil Protektora
Heydricha (
Reinhard Heydrich
byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera a třetí nejvyšší představitel SS. ),
na kterého byl v červnu v
Praze (Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované.)
spáchán atentát, což ovšem českému národu neprospělo naopak
uškodilo. nejen, že mnoho lidu to zaplatilo životem, ale i několik vesnic
nechal vypálit
Lidice (
Za 2. světové války, dne 10. června 1942, byla obec vyhlazena německými nacisty a po válce pak znovu obnovena ve vzdálenosti několika set metrů od původní vyhlazené obce. Na místě starých Lidic byl zřízen památník obětem masakru, v obci se nachází muzeum připomínající tuto tragédii.),
Ležáky (
Ležáky byla osada na Chrudimsku, která byla 24. června 1942, 14 dní po vyhlazení Lidic v důsledku heydrichiády vypálena a její obyvatele zavražděni nacisty jako odplata za to, že v ní byla ukrývána vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A, která se účastnila atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.),
Leskovice (
První písemná zmínka o obci Leskovice pochází z roku 1379. V květnu 1945 byla většina obce vypálena nacisty, někteří obyvatelé byli zmasakrováni. Po válce byla obec znovu vybudována ve strohém „dvouletkovém“ stylu.)
a
Lejčkov (
Vesnička Lejčkov leží na samém rozmezí okresů Tábor a Pelhřimov. Po vypálení Lejčkova došlo k jeho nové výstavbě.).
Tyto události se
odehrávali po celou dobu pátrání po pachatelích atentátu. v této době dal
Hitler (Adolf Hitler
byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených.)
také vyhlásit, jestli se co nejdřív pachatelé nenajdou, bude každý
desátý Čech popraven za
Heydricha (Reinhard Heydrich
byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera a třetí nejvyšší představitel SS. ).
Naštěstí k tomuto zločinu už nedošlo,
protože se pachatelé našli v nekatolickém kostele v
Praze (Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované.).
V těchto událostech
jest vydána knížka s názvem "Bomba pro
Heydricha (Reinhard Heydrich
byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera a třetí nejvyšší představitel SS. )".
Teprve když se
západní velmoci "Francie, Anglie, Spojené státy Americké a Rusko"
dohodly a společně proti nepřátelům vytvořili dvě silné fronty, jednu na
severu, druhou na jihu, kde se pak Anglofrancouzské a Americké vojsko na
střezemním moři vylodilo, začala se situace měnit v neprospěch Německa.To když
spojenci
Hitlera (Adolf Hitler
byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených.)
Itálie, Maďarsko, Bulharsko a Japonsko spozorovali, začali
jeden po druhém kapitulovat až zůstal
Hitler (Adolf Hitler
byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených.)
s jeho slavnou armádou sám až do
úplné porážky, která skončila přímo v
Berlíně ( Berlin je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie.)
a to dne 5. května r. 1945. Celé Německo je dodnes rozděleno na 3 pásma, Ruské, Americké, Anglofrancouzské.
Hlavní město Německa
Berlín ( Berlin je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie.),
je rovněž tak rozdělen. To však neznamenalo, že
tato hrozná válka úplně skončila a všechna nenávist uhasla.
(Slavče v nebezpečí)
Dne 7. května r. 1945, už při rozkladu německé armády,
hrozilo naší obci úplné zničení. Na silnici od
Chvalkova (
Vesnička Chvalkov nacházející se jižně od Trhových Svinů, která spadá pod obec Čížkrajice)
k
Benešovu (
Obec Benešov nad Černou založil v polovině 13. stol. Beneš z Michalovic. Podle zakladatele nese městečko již od založení své jméno. Poprvé je zmiňováno v roce 1332 v souvislosti s rozšířením zdejší kaple sv. Jakuba Většího na kostel nákladem Jindřicha z Velešína.)
byli rozestavená 4 děla namířená na
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
a stačilo jen neodevzdání jedné z mnoha
jiných zbraní, "automatická pistole", které se tu nalézaly mezi
několika sousedy, kteří s těmito zbraněmi ještě včas utekli do lesů a to ve
chvíli, kdy zpozorovali 18 německých vojáků (popravčí četu) postupovat bojovou
pozicí od potoka údolím k nám na
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.).
Tato popravčí četa neměla nic jiného
za úkol, než věšet a střílet. byla sem pozvána našimi zrádci jejichž jména jsou
zapsána v městské pamětní knize v
Trh. Svinech (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.)
a v dějinách našeho národa.
Jen krátce se zde zmíním o našich zážitcích, které moje rodina přitom zažila. Ve dnech největšího nebezpečí t.j. od 5. do 9.května r. 1945 zúčastnil jsem se též domácího odboje zde. Byl jsem totiž požádán velitelem četnické stan., abych převzal klíče a razítka obecního úřadu od zatčeného dosav. starosty J.L., který měl tyto věci u sebe, což bylo proti mojí vůli a bránil jsem se tomu hodně dlouho, než jsem svolil, poněvadž jsem věděl, jaké nebezpečí je v té věci skryto. To bylo odp. dle 5.V. 1945. Málem by mne to stálo život.
První neděli dne 6.V. jako každý rok měla být u nás pouť, na
kterou jsme se zvlášť všichni těšili, že jí oslavíme především v kostele, pak
mládež v hostinci taneční zábavou, bohužel, na místo toho pravý opak. V kostele
jen několik osob, ani mše sv. nebyla a v hostinci místo zábavy, všichni jsme
poslouchali telefonní volání z
Trh. Svinů (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.)
, aby majitelé koní co nejrychleji
přijeli se žebřinovými vozy stěhovat německé utečence do jejich domovů. Nikomu
se však nechtělo, poněvadž nebyla mož vyloučena, zda se zdráv a nebo vůbec
vrátí. Abych předešel případným nepředvídaným výčitkám, poslal jsem mladého
odvážného muže (Štrachala) na motorce do
Svinů (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.),
aby se tam informoval o tom co
se tam děje. Ten ihned jel, ale do
Svinů (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.)
už nedojel, poněvadž
Trh. Sviny (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.)
už byly obsazeny kulomety a uvnitř města řádili Osmani. Vraždili a týrali hlavně mladé
chlapce. Naši dva synovci,
Jan
a
Stanislav
Mačiovi z
Čeřejova (Ve vsi Čeřejov/ Čejrov se kdysi nacházel statek, který získal Jan Žižka jako věno své manželky. Vesnice se nachází v poměrně členitém terénu. Náves je malá, zástavba je spíše rozhozená v terénu.),
z
Otěvěka (
Otěvěk je poslední vsí před Trhovými Sviny ve směru od Budějovic. Ve vsi se nesetkáme s výstavnými štíty, výstavba pochází převážně z 20. století. Ovšem lze zde najít to, co jinde už zaniklo. V jedné chalupě se nenápadně skrývá zbytek roubenky.)
jediný syn Viktorů a dalších šest z
Trh. Svinů (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.)
po hrozném trýznění těchto nešťastných
chlapců následovala smrt zastřelením na silnici za
Trhovými Sviny (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.),
kdež mají tito pomník a pohřbeni na starém hřbitově v
Trh. Svinech (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.).
Popravčí četa o které jsem se již zmínil na předešlé straně, přepadla naši obec dne 7. května 1945,
která měla v úmyslu provést totéž u nás. V pondělí v 11h dop dne 7.V. 1945
přišel si pro mne jeden z těch zrádců a vyzval mne, abych s ním šel před
velitele té popravčí čety, ke kapličce, kde už byla celá tato popravčí četa
shromážděna. Předal mne onomu veliteli těch ukrutných vrahů se slovy:
"tady je ten nový starosta". Ten už na mne čekal se dvěma vojáky,
kteří měli nasazené bodáky a postavili se za mými zády, načež začal výslech
(německy).
Co jste dělal v sobotu dne 5.V?
Moje odpověď: Bylo nám oznámeno, že je konec války, aby každý vyvěsil čsl. vlajku; to se stalo a nic víc. na to se on zamračil a povídá: "Vy jste tady dával rozkazy." Na to jsem odpověděl: "Jaké rozkazy prosím?" nevěděl, tak dál.
Co jste dělal včera?
Já zase: "Včera byla neděle, tak jsem nedělal nic." Chvilku se odmlčel, pak pokračoval.
Co děláte dnes?
Já zase: "Jak vidíte" ukázal jsem pohledem na prac. oblek, "pracuji na poli". zahleděl se na mne a ještě víc se zamračil a při tom se rozkřikl tak, že se všichni přitom lekli.
Kde máte zbraň?
Já zase: "Žádnou nemám." přitom jsme si obá ostře
hleděli do očí. Na to mě opět hodně hlasitě povídá: "Jestlipak víte, že
máme ještě tolik času, že můžeme vaši vesničku zničit" na to už jsem mu
neodpověděl. Ještě chvíli se rozmýšlel, pak se mne ptá, již trochu vlídněji:
"Máte špek?" Já se ho ptám: "Mnoho-li toho má být?" On
odpověděl:"pro tyto lidi, ukázal přitom na všechny vojáky." "To
nemohu vědět", povídám: "S tím disponuje moje manželka".
"Tak jděte a přineste!" Ti dvá vzadu odstoupili a já s nejistým
vědomím jdu se domů přesvědčit o naší zásobě. Naštěstí jediný kousek uzeného
jsem našel a bez jediného slova loučení, neb jiné zmíňky, co se semnou děje,
donesl žadateli, který už na to netrpělivě čekal a hladovým vrahům rozdělil.
Beze slova ode mne odešel. Ostatních 11 zatknutých, jako rukojmých, aby měli
jistotu, že nepadne rána, odvedli na
Chvalkov (Vesnička Chvalkov nacházející se jižně od Trhových Svinů, která spadá pod obec Čížkrajice),
kde měli jejich četnickou
stanici, s podmínkou, že do 6ti hodin večer budou všechny nacházející se zde
zbraně odevzdány na tuto stanici.
Několik starších děvčat muselo téhož dne jít do lesů a volat ony sousedy mají-li u sebe nějaké zbraně, aby je přinesli domů, že vojsko už odtáhlo, ale zbraně, aby je přinesli domů, že vojsk už odtáhlo, ale zbraně že jim musí být vráceny do 6ti h. več. jinak, že bude s námi zle. Přinesli všechny zbraně, až na jednu a to automatickou pistoli, která nám byla málem všem osudnou. Po odevzdání těch, které holky donesly, a to včas, propustili všechny rukojmé. Tím ale nebyl této události konec, poněvadž jim tam na stanici některý z těch zrádců hlásil, že tyto donesené zbraně nejsou všechny, že chybí jedna automatická pistole, což je znovu proti nám popudilo a pronásledování začalo nanovo.
Bylo již pozdě večer a tmavá noc se dostavila, když moje
sestra
Anna Brunová (Anna Tůmová
Narození: 09.07.1893
Úmrtí: 1956
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
div, že z toho nezešílela, s hrůzou z toho, co se stane,
jestli že se ta zbraň nenajde. 2 němečtí vojáci přijeli ten večer na zdejší
četnickou stanici se vzkazem, nebude-li ona zbraň do 12 hod. v noci na
Chvalkově (Vesnička Chvalkov nacházející se jižně od Trhových Svinů, která spadá pod obec Čížkrajice)
odevzdána, že se do toho dají. Děla a strojní pušky, že jsou
připraveny. Tu nebyla jiná pomoc, než onu zbraň hledat, a to v tmavé noci. Šťastnou
náhodou na stále opakované volání, ozvali se sousedé
Jaroslav Mačí (hostinský)
a Václav Dvořák (malíř) obá ze
Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.),
kteří tuto zbraň měli, prý jako pro
vlastní obranu. Nechtělo se jim zbraň vydat, až teprve, když slyšeli, co by se
stalo, kdyby do určené 12té hod. v noci nebyla odevzdána té popravčí četě na
Chvalkově (Vesnička Chvalkov nacházející se jižně od Trhových Svinů, která spadá pod obec Čížkrajice),
na to si dali přece říci a zbraň vydali, již krátce před půlnocí.
M. Bauer ihned zbraň odnesl na
Chvalkov (Vesnička Chvalkov nacházející se jižně od Trhových Svinů, která spadá pod obec Čížkrajice),
což bylo naší záchranou. Tu noc jsem
probděl sám doma. Manželka s dětmi odešli hned večera do
Záluží (Záluží je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 0,5 km na jih od Slavče.)
k bratrovi a zůstaly tam do rána, poněvadž tam měli úplný klid a žádné nebezpečí tam
nehrozilo. Můj syn
Jan (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
(tehdy 19tiletý) s několika sousedy tu noc střežili naši
vesničku, pro případ, kdyby se ona zbraň nenašla. v tom případě bez nejmenší
pochyby zahájili palbu z namířených třech děl přímo na
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.).
Jediná zbraň, byla rozhodující o našem osudu.
Za zmíňku též stojí i tato událost: Při rozkladu
Hitlerovy (Adolf Hitler
byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených.)
armády, již koncem dubna r. 1945 přistěhovala se k nám Maďarská kolona; devět
párů koní s 9 vozy, hladoví vojáci i koně prchající před Rusi a zaplnili celý
dvůr i stodolu a kolnu. Po dva dny a 3 noci zde čekali na informace, kterým
směrem mají nastoupit další útěk k jejich domovu. Zdali se jim podařilo dostati
se šťastně domů, to už jsme se nedozvěděli. Byla to část spojenců
Hitlera (Adolf Hitler
byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených.);
Maďarsko bylo mezi prvními státy, které kapitulovaly, proto je sudetský němci
nenechali ani přespat ani zastavit trochu si odpočinout nebo se posilnit. O tom
jsem se s nimi dohovořil jen němčinou (maďarsky totiž neumím). Po těchto
pamětihodných událostech, nastal nejen u nás v rodině, ale v celém našem státě
zcela nový život veselejší a dýchalo se nám mnohem lehčeji. Dnes je právě
štědrý Den. Budeme si všichni přát aby nenávist uhasla, láska a svornost aby
žila a všacích našich nastal trvalý mír.
Začátkem ledna 8.I. r. 1949 oženil se náš syn
Jan (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
s
Růženou Pařízkovou (
Růžena Pařízková
Narození: 25.1.2003
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
z
Borovan (
První zmínky o Borovanech pochází již z roku 1186. Koncem 13. století vlastnil Borovany rod Vítkovců. Roku 1327 získal obec Vilém z Landštejna, jehož syn Vítek ji roku 1359 prodal Rožmberkům, čímž se stala součástí novohradského panství.)
a koncem tohoto roku 49 přestěhovali jsme se s mojí
manželkou do výměnčí chalupy čp. 27 na jaře r. 1950 převzali od nás celé
hospodářství.
Téhož roku 8.II.1950 narodil se jim první syn
Miroslav (Miroslav Tůma
Narození: 08.02.1950
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková)
po vychození zdejší školy a 9tiletky v
Trh. Svinech (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.)
začal se učit kovodělnému řemeslu v
Třeboni (
Počátky města sahají asi do poloviny 12. století, kdy na jedné ze stezek procházejících širokým pohraničním hvozdem vznikla malá osada či snad jen dvorec. Celé rozsáhlé území dostal od krále výsluhou první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců, podnikavý Vítek z Prčic.)
, po uplynutí 1 roku učebního začal chodit do 4leté školy
zemědělskotechnické v
Č. Budějovicích (České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků).)
a po 4 l. složil maturitu s prospěchem
výtečným. Dne 1. října 1970 nastoupil vojenskou službu u pos. kapely v
Č. Budějovicích (České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků).)
po vysloužení této služby obdržel pochvalný list za úspěšné plnění
úkolů. Po dobu voj. zákl. služby u posádkové hudby od 1.X. 1970 do 26.9.1972.
Dále obdržel čestné uznání za příkladné splnění úkolů při spojeneckém cvičení
účastníků armád států varšavské smlouvy "Štít - 72" Dne 1. října 1972
nastoupil službu u státních statků v
Nových Hradech (Hrad Nové Hrady byl postaven na ostrohu obtékaném říčkou Stropnicí a Novohradským potokem zřejmě v první polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy je hrad majetkem Vítkovce Ojíře.)
jako technický mechanizátor.
Dne 29.IV. 1954 se narodila
Růženka (Růžena Tůmová
Narození: 29.04.1954
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková),
která po vychození zdejší školy pak 9tiletky v
Trh. Svinech (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.),
dne 1.9 r. 1969 začala studovat ekonomickou školu 4 letou v
Č. Budějovicích (České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků).).
Po ukončení těchto studií obdržela chvalitebné maturitní vysvědčení, takže celkový prospěch prospěla, dne 2./V.
1973. Začátkem srpna t.r. nastoupila zaměstnání v podniku KOH-i-NOOR, závod Logarese Dvořákova ul. 19
Č. Budějovice (České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků).)
v tech. oddělení.
Dne 10. května r. 1974 od 17h 15min do 18h več. byla v
televizi vysílána hudba
Třeboňské (Počátky města sahají asi do poloviny 12. století, kdy na jedné ze stezek procházejících širokým pohraničním hvozdem vznikla malá osada či snad jen dvorec. Celé rozsáhlé území dostal od krále výsluhou první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců, podnikavý Vítek z Prčic.)
kapely ve které účinkoval též náš vnuk
Miroslav (Miroslav Tůma
Narození: 08.02.1950
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková).
Dne 30. května r. 1974 ve 13h 20min zemřela
moje manželka (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek)
ve věku 80 r.; trpěla dlouhá léta chronickým bolením v nohách. příčina úmrtí:
Stařecká kornatost tepen - zn. 440. Pohřeb se konal dne 1. června v 15 hod. po
církevních obřadech ve zdejším kostele. Doprovodili jsme její těles. pozůstatky
na hřbitov. O krátkou tichou modlitbu prosí za ní její věrný manžel
František Tůma (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková).
V sobotu dne 21. června r. 1975 měl můj vnuk
Miroslav (Miroslav Tůma
Narození: 08.02.1950
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková)
s
Marii Machovou (Marie Machová
Narození: 02.02.1956
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
ze
Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
svatbu; oddáni v kostele P. Marie v
Trh. Svinech (Někdy kolem poloviny 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, jejíž původní název zněl pravděpodobně Svinice. Patřila již v roce 1260 Ojířovi ze Svin, příslušníku rodu Vítkovců. Po něm ji získal jeho synovec Vok z Třeboně a později si dědictví rozdělili Vokovi synové Jaroslav, Sezema a Ojíř.).
Slavná svatba i hostina u rodičů nevěsty. Obá novomanželé maturanti.
Mirek (Miroslav Tůma
Narození: 08.02.1950
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková)
jako technik jest t. č. zaměstnán u st. statků "Šumava", bytem
Stropnice (
První zmínka o Horní Stropnici se váže na listinu z roku 1185, kdy je pánům z Kuenringu propůjčeno v léno podkrají Vitorazské s přilehlými lesy mezi řekami Lužnicí a Stropnicí.)
u
N. Hradů (Hrad Nové Hrady byl postaven na ostrohu obtékaném říčkou Stropnicí a Novohradským potokem zřejmě v první polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy je hrad majetkem Vítkovce Ojíře.);
jeho manželka
Marie (Marie Machová
Narození: 02.02.1956
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
zdravot. sestra zaměstnaná na
Dobré Vodě u Č. Budějovic (
Dobrá Voda se svojí nepravidelnou uliční sítí vznikala pozvolna a živelně teprve v průběhu posledních staletí. Ještě ve středověku se v místech nynější Dobré Vody nerozkládalo žádné osídlení, jen polnosti v zázemí okolních vesnic Suchého Vrbného, Hlinska a Pohůrky. První proměnu a usedlíky přineslo dolování stříbra ve druhé polovině 16. a počátkem 17. století.)
dočasně. Rodinný byt mají zajištěn ve
Stropnici (První zmínka o Horní Stropnici se váže na listinu z roku 1185, kdy je pánům z Kuenringu propůjčeno v léno podkrají Vitorazské s přilehlými lesy mezi řekami Lužnicí a Stropnicí.).
Dne 12. října t. r. 1975 jsem se dožil 80ti roků. Děkuji Pánu Bohu za tento vysoký věk, kterým mne "Bůh obdařil". Již před tímto datem i na ten den a ještě po něm jsem dostával jak písemné, tak ústní upřímné blahopřání k těmto osmdesátým narozeninám.
(Doplnění Miroslava Tůmy)
Doplnění Miroslava Tůmy (Miroslav Tůma
Narození: 08.02.1950
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková)
Přečetl jsem "Kroniku rodiny Tůmů ze
Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
a
Záluží (Záluží je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 0,5 km na jih od Slavče.)",
musím ovšem konstatovat, že tato kronika, chronologií a stylem
není.
Je to vyprávění našeho
dědy (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
které se pokusím doplnit a
nebylo by na škodu, kdyby časem doplňovali další.
Děda (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
vyprávěl rád a když už nebyl nikdo, kdo by ho
poslouchal, tak začal psát. Přesto jsou tam zajímavá místa, která za přečtení
stojí, nutno ovšem odhlédnout od historických nepřesností. Na některé věci ze
své rodiny asi vzpomínat nechtěl. Měl ještě syna
Františka (František Tůma
Narození: 29.07.1929
Úmrtí: 23.04.1931
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí),
který v dětském
věku zemřel. Šlo o nešťastnou náhodu, když seděl se svou
matkou (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek),
naší babičkou
na lavičce před domem, hrál si se skleněnou lahví, která mu upadla na zem a
rozbila se. Následně na ty střepy spadl z lavičky
František (František Tůma
Narození: 29.07.1929
Úmrtí: 23.04.1931
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí),
a malý úlomek skla
se mu dostal do žíly. Dnes by to zřejmě snadno vyřešila záchranka. Tehdy, když
začal ztrácet vědomí, ho
děda (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
naložil na kolo a vezl k doktorovi do
Besednic (Besednice - obec pod Slepičími horami. Jejich nejvyšší vrchol Kohout se objevuje také v jejím znaku. Historie obce zasahuje do 14. století. Od roku 1910 je považována za městys. ).
Než tam dojel, už mu nebylo pomoci. Měli údajně ještě jedno
dítě (Františka Tůmová
Narození: 08.02.1921
Úmrtí: 10.02.1921
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí),
které zemřelo, ale
babička (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek),
na rozdíl od
dědy (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
příliš sdílná nebyla.
Podobně dopadl i jeho bratr
Jan (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
ze
Záluží (Záluží je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 0,5 km na jih od Slavče.).
Hlídal kobylu, která měla mít hříbě, když porod začal, snažil se jí pomoci, ale koně v těchto
případech kolem sebe kopou. Zažil jsem to i doma, ale
táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
to zvládnul a
děda (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
byl
poblíž (jen to hříbě se tenkrát narodilo mrtvé). V případě strýce
Jana (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
došlo k
vážnému poranění a navíc k prodlení - našli ho pozdě. Tento případ neznám
přesně, vyprávěl mi to vysloužilý řidič sanitky, který k případu jel. Tenkrát
bylo hříbě pro sedláka tak důležité, že byl chopen riskovat i vlastní újmu.
Pamatuji, jak
táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
kupoval, po nezdaru s hříbětem koně. Bral mne s sebou,
jezdili jsme od vsi ke vsi a nakonec koupil valacha Žiru za málo peněz, které
měl. Dlouho ovšem nevydržel. Doma jsem o případu strýce
Jana (Jan Tůma
Narození: 09.04.1882
Úmrtí: 1948
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
zaslechl jen jednou část hovoru. Stalo se to asi v roce 1952.
Zdá se mi škoda, že vynechal rodinu bratra
Jakuba (Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
z Keblan (Keblany je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 2 km na severozápad od Slavčí.).
Jakub (Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
k nám občas zašel po kostele, byl to tichý člověk,
děda (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
kázal a on seděl a poslouchal. byl ale určitě schopný, hospodařil tak dobře, že to budilo závist
sousedů. Měl dvě dcery, které se vdaly a odešly a syna
Jaroslava (
Jaroslav Tůma
Narození: 26.03.1924
Úmrtí: 21.09.2002
Otec: Jakub Tůma
Matka: Anežka Krátká)
, který se oženil a začal hospodařit. Toho ovšem ti závistivci, jako kulaka, ze vsi
vyštvali - bylo lépe, když odešel, než aby ho zavřeli. Odešel do Sudet, kde
bylo lidí potřeba a pracovali se ženou jako ošetřovatelé dobytka na různých
místech. Byl to schopný člověk s rozhledem,
otec (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
ho občas navštěvoval a bral
mne s sebou. Měl 5 synů a dvě dcery, s mladšími jsem si hrával. Ty děti byli
dost přísně vedeny, museli doma pracovat víc než já, ale také se v životě
neztratili.
Jakub (Jakub Tůma
Narození: 09.07.1894
Úmrtí: 26.08.1962
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
se svou
ženou (Anežka Krátká
Narození: 01.02.1898
Úmrtí: neznámo
Otec: Šimov Krátký
Matka: Jana Špačková)
k nim nakonec odešli a u nich dožili.
Jaroslav (Jaroslav Tůma
Narození: 26.03.1924
Úmrtí: 21.09.2002
Otec: Jakub Tůma
Matka: Anežka Krátká)
se ještě dožil převratu a navrácení statku a naléhal na syna
Františka (
František Tůma
Narození: 18.12.1953
Úmrtí:
Otec: Jaroslav Tůma
Matka: Marie Kumstová),
aby se na statku usadil. Když zemřel, řešil to při jednom setkání
František (František Tůma
Narození: 18.12.1953
Úmrtí:
Otec: Jaroslav Tůma
Matka: Marie Kumstová)
se mnou. Těžko bylo radit, měl rodinu a práci jinde a jít do starostí a problémů neměl
zapotřebí. U nás to koneckonců dopadlo stejně. Mohl jsem snadno začít, navíc
jsem to i uměl, ale dělal jsem práci, která mne bavila a měla budoucnost. začít
orat se starým traktorem, který bych byl z družstva dostal by bylo pošetilé.
Dopadlo to tak téměř všude.
Válečná nebezpečí
dědy (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
nechci zpochybňovat, ale můj otec
Jan Tůma (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
lehčí život neměl, spíš naopak. Na začátku padesátých let, kdy už byl ženat
a pracovali s
matkou (Růžena Pařízková
Narození: 25.1.2003
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
doma na hospodářství, se začala stavět Lipenská přehrada.
Mladí muži z vesnic tam šli, víceméně museli jít pracovat.
Otec (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
se tam dobře uchytil, udělal si tam řidičák na nákladní auto a začal jezdit. Domů se mu
nechtělo, ale doma zatím hospodařila
matka (Růžena Pařízková
Narození: 25.1.2003
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
s
dědou (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
byl jediný syn na statku a tak se musel vrátit.
Děda (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
mu hospodářství předal a odešel na výměnek. To bylo v
pořádku, práci uměl,
matka (Růžena Pařízková
Narození: 25.1.2003
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
byla pracovitá, navíc se očekávalo, že zdědí po
strýci a tetě malé hospodářství. Říkalo se tam u Mravců, jmenovali se Dvořáků,
neměli toho moc, ale v součtu by vznikl třetí největší statek ve
Slavči (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.).
Děda (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
byl při síle, nebyl ještě ani v důchodovém věku a zastal dost práce, jediná
vada byla, že jim do všeho mluvil, ale to stejně museli ustát.
Přišel však problém - začalo se zakládat JZD. Myšlenka to
byla dobrá, to ze své praxe říkám a když jsem v posledních letech obstarával i
rakouské sedláky, spíše jsem se v tom utvrdil. Ovšem způsob, jakým se to
prosazovalo, se nedá nazvat jinak než teror. Ti, co měli ve vsi vliv, byli
zavřeni, nebo vyhnáni, ti co se ostře postavili proti, byli také zavřeni a
ostatní se postupně podvolili.
Táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
byl spíše samotář, s prací si poradil a
dohadovat se s lidmi, které sice znal, ale moc je nemusel, bylo pro něho utrpením.
Bránil se, vymlouval se a doma mu jeho rodiče "pomáhali" tím, že o
tom pořád mluvili, radili mu, co jim má říct, když přijdou, připomínali, že
drží rodinný statek a spíše mu to ztěžovali. A ty agitační skupiny přicházely.
nevím kolik jich chodilo, byl jsem malý a vždy mne uklidili. Chodili večer, po
krmení a byli u nás dlouho do noci, často až do svítání, jak jsem se jako dítě
v noci budil a hledal
maminku (Růžena Pařízková
Narození: 25.1.2003
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo),
tak jsem na ně často narazil. Soudruzi se pak
šli vyspat a naši šli krmit a dojit. pak přišel
děda (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková),
vyptal se jak to bylo, že padají vyčerpáním asi neviděl a kázal, co se musí hned udělat.
Abych mu moc nekřivdil, tenkrát bylo u sedláků na prvním místě hospodářství a pak až hospodář. V zimě byl druhý, hned za dobytkem, často až třetí za úrodou. Kráva nebyla kus, většinou měla jméno a když byla dobrá, tak se poplácávala, mluvilo se na ni a podstrojovalo se jí. Koně už jsem zmínil a i ostatní zvířata měla své místo. Pole bylo jak oltář, neváhali si na něj kleknout a požehnat se. Byl to selský stav, ty statky vznikaly na potu a odříkání.
Občas musel
táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
ještě na okres, kde to určitě nebylo lepší,
jindy k nám pozdě večer chodil
Adolf Mačí (Adolf Mačí
Narození: 11.05.1904
Úmrtí: neznámo
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek)
, bratr babičky, poslouchat Svobodnou
Evropu, protože mu rádio sebrali a nakonec ho stejně, jako kulaka zavřeli a už
se do vsi nikdy on, ano jeho děti nevrátili. Zavřeli i
Jaroslava Mačího
, to byl bratranec
babičky (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek),
a příležitostně
tátovi (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
předhazovali, že ho mohou zavřít
stejně jako jeho příbuzné. bylo o tom napsáno dost knížek, nebudu s tím
zdržovat. Pole blízko statku nám odebírali a dávali pole vzdálená. Chodili
kontroly, zda nemáme doma moc masa, nebo másla, nadzvedávali
babičce (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek),
poklice na hrncích v kuchyni, lezli na půdu hledat šunky., do sklepa kolik máme brambor a
zda není pod těmi bramborami něco schováno. Na ty brambory nám také předepsali dodávku.
Táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
tenkrát chodil po světnici a zoufal si - to sklízíme za tři roky.
Tak se na jaře pořád sázely brambory a na podzim pořád sklízely. Byl jsem ještě
malý na to, abych jim účinně pomohl, navíc se to hned při sběru třídilo do
obchodů. Byl jsem ve druhé třídě, psal jsem tedy vizitky na pytle: odrůda
Karmen 50 kg. To nezapomenu. Ty brambory byly všude, byl jich plný dvůr, občas
přijelo auto a něco odvezlo, nakonec musel něco
táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
odvézt sám, aby to nezmrzlo. Mezitím se musely zasít ozimy,
táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
na to vyrážel večer po bramborách, chodil jsem mu za sečkou - musely se hlídat botky a jednou jsem za
chůze usínal.
Nechci psát o sobě - pokud se vzpomínám, píšu jen pro
dokreslení poměrů. Vnímal jsem to proto, že nic jiného jsem k vnímání neměl,
doma bylo jedno téma, kdy
babička (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek),
, nebo
děda (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
vykládali, co by jim oni řekli,
byli ovšem za vodou, statek převzal
táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
a zodpovídal.
Táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
většinou mlčel, když už toho bylo moc, tak se začali hádat a to jsem utíkal pryč. Když nebyli,
povídali si o tom s
matkou (Růžena Pařízková
Narození: 25.1.2003
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo).
Stála za ním vždy, vybral si dobře, ale pomoci mu
příliš nemohla. Chodit za nimi, nebo za
dědou (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
a
babičkou (Františka Mačí
Narození: 15.05.1894
Úmrtí: 30.05.1974
Otec: Čeněk Mačí
Matka: Terezie Marek),
se svými dětskými problémy tak, jak to dělají naši vnuci nešlo, nebyl na to čas ani myšlenky - běž si hrát!
Táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
mne však často brával na pole a z
táty (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
při práci jakoby ty
starosti spadly, často si zpíval, když jsem něco zajímavého našel, tak si se
mnou o tom povídal - to byly šťastné chvíle. Bral mne často s sebou i při
jiných příležitostech a kdybychom zůstali sedláky a byl jsem jeho nástupcem,
tak to byla dobrá průprava. Doma však bylo dusno a nevlídno. občas jsem zašel k
sousedům, Šímům. Šíma byl zedník, práce měl dost, Šímová byla v domácnosti, měli
jen dospívající dceru, měla čas a klid. Ten klid v tom domě asi zářil. Dětsky
mi to připadalo, že u nich je světlo u nás tma. Když jsem to řekl doma,
dědu (František Tůma
Narození: 12.10.1895
Úmrtí: 17.03.1977
Otec: Augustin Tůma
Matka: Kateřina Marková)
to strašně rozčílilo, posílal mne, ať si tam jdu, že ze mne stejně nic nebude.
Táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
se mne zastal a byla z toho hádka, proto si to pamatuji. jednou jsem
potkal kolegu s podobnými vzpomínkami a stěžoval si, že mu je doma nevěří,
protože mu tehdy bylo kolem pěti let. Já jsem mu to věřil. Ale dost o tom.
Otec (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
žil 4 roky stresu, zoufalství a bezmoci. kdyby mu byl býval dopřán delší čas
klidu a pohody, mohlo to z něj odejít.
Nakonec do JZD stejně vstoupil, prakticky poslední, u Vojtů
to bylo trochu jinak. Zbyl na něj nejhorší traktor, když dojezdil, našel se
další vrak. Nějak si s tím poradil, jezdilo to a ostatním stačil. Já jsem po
škole rovnou hledal kde jezdí a jezdil jsem s ním. ostatní se tomu někdy smáli,
ale nechal mne. Traktor se však po čase úplně rozpadl, jak a zda ho opravit se
pomalu řešilo a
táta (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
dostal koně. Vadilo mu to asi méně než mně, měl koně rád a
uměl to s nimi. Přišla další rána: v zimě stahoval v lese klády a jedna kláda
mu rozdrtila nohu. Sice mu to srostlo, ale nikdy nezhojilo. Dva roky byl mezi
nemocnicí a domovem, JZD ho jako invalidu nepotřebovalo, tak si našel místo
jako vrátný v nemocnici. Po dalších dvou letech, když se to trochu zlepšilo tam
začal jezdit s autem jako zásobovač. Jezdil sám, jezdil daleko, ale byla to
práce pro něj. Stárnul však rychleji, než jeho vrstevníci, noha bolela, lepší
práce mu přebírali dravější a on se neuměl bránit. Jen se dostával do konfliktů
s vedením i s kolegy, vždy to těžce prožíval, ale zatímco zdravější chytráci si
vyběhali invalidní důchod, chtěl dělat. Nakonec ho odsunuli na Krajskou
hygienickou stanici, vozil je po kontrolách, hledání klíšťat a vzorcích vody.
Po jeho smrti jsem tam při své profesi byl několikrát skládat účty, ale bral
jsem ten veledůležitý úřad s viditelným despektem. Vedoucí, MUDr. Lebdušková
bystře poznala, že jsem jeho syn a pravila: "Jste jako Váš
otec (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
podobou i způsobem řeči, ale Váš
otec (Jan Tůma
Narození: 08.04.1926
Úmrtí: 23.5.1987
Otec: František Tůma
Matka: Františka Mačí)
poslouchal a vy si děláte co chcete!" Určitě
poslouchal, chtěl to doklepat, ale dovedu si představit, co musel od té
dominantní dámy a její náladové kolegyně spolknout.
Doma ovšem sedl, najedl se a otevřel pivo, mimoto měl plný
šuplík léků na své bolesti. Slabí, životem unavení lidé jsou magnetem pro zlé
duše, zažil jsem to občas v práci. Čas od času se o něho někdo otřel a on to
nad tím pivem řešil, spíše iracionálně a pořád dokola. Nás děti s tím obtěžovat
nechtěl, respektoval, že máme své starosti,
matka (Růžena Pařízková
Narození: 25.1.2003
Úmrtí:
Otec: neznámo
Matka: neznámo)
mu to pivo přála, co udělal,
nebo neudělal doma neřešila a kam to dojde stejně ovlivnit nemohla, byl svůj.
Kdyby byl čas si s ním povídat a i to pivo dát, možná, ale stěží, by mu to
život prodloužilo. Možná toto období nepodávám docela přesně, bydlel jsem
jinde, měl jsem své starosti a i když jsem se vrátil, bylo to v čase stavby
domu, kdy jsem sám potřeboval pomoci, co mohl pomohl, ale jeho fyzické i psychické
možnosti již byly omezené. Podobně na tom byli i sourozenci, měli jsme všichni
malé děti a zařizovali si život. Po dostavění jsme vedle sebe žili docela v
pohodě, stále častěji však končil ve vážném stavu v nemocnici, až ho tam
odvezli naposled. Vzpomínám na něho v dobrém.
Ing. Miroslav Tůma (Miroslav Tůma
Narození: 08.02.1950
Úmrtí:
Otec: Jan Tůma
Matka: Růžena Pařízková)
- Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.)
61
Ještě jedna zajímavost: z doby
Jakuba Krčína (
Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan
byl jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Roku 1561 vstoupil do služeb Rožmberků, stalo se tak díky přímluvě Evy z Rožmberka, kterou zachránil v lese po pádu z koně. Byl jmenován podpurkrabím a o rok později purkrabím Českého Krumlova. Roku 1569 se stal regentem rožmberského panství. V těchto funkcích se zasloužil o hospodářský rozkvět rožmberského panství.)
je v
Třeboňském (Počátky města sahají asi do poloviny 12. století, kdy na jedné ze stezek procházejících širokým pohraničním hvozdem vznikla malá osada či snad jen dvorec. Celé rozsáhlé území dostal od krále výsluhou první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců, podnikavý Vítek z Prčic.)
archivu seznam svobodných sedláků. Zde to byl Vojta a Guldán ze
Záluží (Záluží je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 0,5 km na jih od Slavče.)
a Dvořák ze
Slavče (Obec Slavče leží nedaleko od Trhových Svinů, na severním úpatí Slepičích hor. Slavče i se svými osadami leží v malebné krajině, jejíž dominantou je hora Kohout, vysoká 869 m.).
Ty statky tak byly nazývány do naší doby. u Vojty byla poznámka, že
si zakládá na svých rybách, rybník Vojťák je tam doposud. Vojtů byli Tůmů v
Záluží (Záluží je malá vesnice, část obce Slavče v okrese České Budějovice. Nachází se asi 0,5 km na jih od Slavče.).
Dvořáků statek, na kterém byl naposled
Adolf Mačí
, nepřežil kolektivizaci, dnes je tam prodejna a kulturní dům.